Jedna země, dva panovníci. V zemích Koruny české nastalo dvojvládí hned dvakrát, popisuje historička

Poprvé se tak stalo ve 14. století, kdy vraždou sedmnáctiletého Václava III. vymírá dynastie Přemyslovců „po meči“, tedy že nezbyl žádný mužský nástupce.

Sice už více než jedno století platila Zlatá bula sicilská, která definovala možná nástupnická práva i pro ženy, ale realizace byla složitější. Přesto bylo možné se této kritické situaci vyhnout.

„Nejjednodušší by tehdy bylo přenést dědická práva na nějakého muže, a to volbou zemského sněmu, anebo prostřednictvím práv některých žen,“ přibližuje v pořadu Jak to bylo doopravdy historička Eva Doležalová.

Ovšem nestalo se tak. A zřejmě i proto mohl kronikář Petr Žitavský ve své Zbraslavské kronice uvést: „Znemožněna svorná volba, hloupý lid neví, co žádá.“ 

Čtěte také

Jan Lucemburský – král cizinec, nebo obratný diplomat, který předběhl svou dobu?

„Na počátku to vypadalo, že nebude na trůn koho dosadit, ale brzy se ukázalo, že čekatelů na královskou korunu bude víc,“ pokračuje historička.

Patřil mezi ně manžel Anny Přemyslovny Jindřich Korutanský, kterého zemský sněm zvolil za panovníka. Ovšem poté byl zvolen další zájemce Rudolf Habsburský, syn tehdejšího císaře a manžel královny-vdovy po Václavu II. Elišky Rejčky.

Zádrhel byl i v tom, že oba byli zvoleni sněmem, ale nikoliv celým, jen jeho většinou, vysvětluje Doležalová. Českým zemím vládli dva panovníci necelý jeden rok, výsledkem byl rozvrat a destabilizace země jak v oblasti politické, tak hospodářské.

Pomyslnou tečkou pak byla jednání o novém českém panovníkovi, a tím se roku 1310 stal Jan Lucemburský, který se oženil s Eliškou Přemyslovnou.

Porušení nedělitelnosti

Po více než jednom a půl století se situace opakovala, ale tehdy byla spjata nejen se snahou světských vládců. Svou roli sehrálo i náboženství.

Čtěte také

Byl král Jiří z Poděbrad vrah? Historici ho sice už očistili, ale pomluva přetrvává dál, míní historička

Takzvaný husitský král Jiří z Poděbrad se dostal do křížku s papežem. Ten následně vyhlásil křížové výpravy, do jejíhož čela se postavil uherský panovník Matyáš Korvín. Výsledkem byla jeho volba za českého krále.

Po smrti Jiřího z Poděbrad se na scénu dostavil ještě Vladislav Jagellonský. „Celá tíže spočívala na bedrech lidu. Právní stav byl do jisté míry paralyzován a rozdělení České koruny mezi dva panovníky bylo proti českému právu, kterým byla dána nedělitelnost Čech a Moravy,“ připomíná historička.

Popisuje tak stav, kdy byl zvolen jeden panovník pro Čechy a druhý pro Moravu a Slezsko. Oba byli zvoleni nikoliv většinou členů zemského sněmu. A každý z nich, stejně jako v předchozím případě, měl své příznivce i odpůrce mezi šlechtou.

Čtěte také

Stěžejní kapitolou českých středověkých dějin je husitství. Jak posloužilo komunistům?

Dvojvládí ukončila až smrt Matyáše Korvína. Panovníkem celého státu se tím stal Vladislav Jagellonský.

„Tyto situace jednoznačně ukazují, že pokud nebyla česká šlechta jednotná, tak na trůn dosedli dva muži, ale české zemské právo tomu odporovalo. Byl to také důsledek rozštěpení společnosti a tato situace – navzdory tomu, co si o středověku myslíme – se tak může opakovat,“ dodává Eva Doležalová.

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy.