Karel Barták: Nová komise by měla napravovat chyby té minulé

28. listopad 2019

Evropský parlament schválil na příštích pět let sedmadvacetičlennou Evropskou komisi v čele s německou konzervativní političkou Ursulou von der Leyenovou.

Skončilo tak několikaměsíční psychodrama, jehož aktéry byli jako každých pět let zejména premiéři členských států, kteří dohromady tvoří Evropskou radu, a poslanci Evropského parlamentu.

Čtěte také

Ze souboje vyšli vítězně lídři zemí Unie, protože nová předsedkyně komise byla jejich kandidátem; čerstvě zvolený parlament se dopustil řady chyb. Poslanci se pomstili aspoň tím, že schvalování jednotlivých komisařů náležitě zkomplikovali a tři vlády přiměli, aby navrhly nové kandidáty.

Tato fáze je tedy nyní za námi a nová komise se může začátkem prosince pustit do práce. Ursula von der Leyenová několikrát vytyčila celý seznam priorit, počínaje bojem proti klimatickým změnám a konče zvýšenou ostrahou vnějších hranic Unie.

Bude se muset vypořádat s brexitem, ať už dopadne jakkoli, a začít hospodařit se sedmiletým rozpočtem, jehož schvalování bude v příštích měsících další zatěžkávací zkouškou evropské jednoty a solidarity.

Aféra Selmayrgate

Čtěte také

O jednom úkolu, který nové kolegium komisařů čeká, se však příliš nemluví. Je to vnitřní fungování této klíčové evropské instituce, její uspořádání, ale také její etika, morálka a citlivost.

Dosavadní předseda Jean-Claude Juncker před pěti lety označil svůj tým dramaticky za „poslední šanci“ pro Evropu. Při pohledu zpět se jeví jeho funkční období mnoha pozorovatelům v Bruselu jako etapa, na kterou by se mělo rychle zapomenout.

Nejen proto, že Junckerova komise nezvládla řešení obou stěžejních krizí, které Evropu v té době postihly, tedy řeckého takřka bankrotu jako důsledku finanční krize a nečekaného náporu davů utečenců z Blízkého východu o pár let později. Ačkoli Juncker vyhlašoval, že stojí v čele „politické“ komise, jeho recepty na hašení těchto krizí byly politicky necitlivé, technokratické, až byrokratické.

Čtěte také

Řekům budou oddlužovací recepty z Bruselu ještě dlouho ležet v žaludku; dnes je jasné, že bylo možné postupovat citlivěji. A povinné kvóty pro přijímání uprchlíků narušily vážně jednotu Unie a jeví se dnes jako zbytečná iniciativa.

Pověst komise také poškodila aféra kolem nestandardního raketového povýšení šéfa Junckerova kabinetu Martina Selmayra, který se loni v únoru stal přes noc a v rozporu s pravidly generálním tajemníkem komise, tedy nejvyšším a nejmocnějším úředníkem.

Ačkoli tento malý puč, kterému se v bruselském žargonu říká Selmayrgate, odsoudil ostře Evropský parlament i ombudsmanka Emily O’Reillyová, zůstal Selmayr mocným mužem komise až do příchodu von der Leyenové. Ta se musela svého spoluobčana rychle zbavit, pokud chtěla získat podporu Evropského parlamentu.

Karel Barták

Evropské komisi a jejímu předsedovi také ublížila Junckerova obhajoba jeho předchůdce Josého Barrosa, který se po odchodu z Bruselu nechal zaměstnat americkou bankou Goldman Sachs. Tedy bankou, která rozjela finanční krizi po roce 2007 a pomáhala Řecku falšovat ekonomické statistiky. Obě aféry oslabily postavení komise jako strážce evropských smluv a vlády práva na evropské úrovni. Také tyto škody by měla Ursula von der Leyenová nyní napravovat.

Autor je publicista

autor: Karel Barták
Spustit audio