Karel Barták: Národní plán obnovy se rodí těžce. Ještě těžší však bude peníze utratit

17. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Místopředseda vlády Karel Havlíček

Místopředseda vlády Karel Havlíček poprvé veřejně prezentoval Národní plán obnovy – jedná se v podstatě o koncepci utrácení 192 miliard korun, které vláda dostane z evropského fondu na záchranu hospodářství zdecimovaného pandemií koronaviru. Pokusil se tak dohnat komunikační manko, které bylo vládě vyčítáno ze všech stran.

Například šéf poslaneckého Výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík několik dní předtím označil za skandální, že vláda mlčí a sněmovna ji musí doslova prosit o informace o tom, jak bude republika utrácet evropské miliardy.  

Čtěte také

Havlíček se bránil, že vznikající plán bude brát v úvahu kritické připomínky sociálních partnerů i profesních organizací. Ohradil se proti výtkám, že vláda chce nejvíce peněz nasypat takříkajíc do betonu, tedy do stavebních investic, a poukazoval na výrazné preference pro vědu, výzkum, digitalizaci nebo investice do lidského kapitálu.

Zároveň celkem logicky vysvětlil, že ačkoli peněz bude hodně, zdaleka jich nebude dost, aby se jimi uspokojily všechny požadavky. Vláda si podle něj nemůže dovolit předložit Evropské komisi roztříštěný a náhodně působící seznam výdajů. Celý plán musí mít zaměření na budoucnost, reformní ctižádost a vnitřní soudržnost. Podle kritiků je toto však právě to, co vládnímu dokumentu chybí.

Vyloučit riziko dvojího financování

Čtěte také

Národní plán vzniká v těsné součinnosti s Evropskou komisí, která trvá na přísném dodržování výchozích podmínek – Brusel nepřipouští žádné odchylky od požadavku, že 37 procent peněz poteče do projektů přispívajících k boji proti klimatickým změnám a 20 procent do digitalizace státní i soukromé sféry. Také ostatní projekty musí obsahovat záruky, že nebudou ekologicky škodlivé. Právě tyto mantinely brání tomu, aby se do plánu nacpalo úplně všechno – i když i tak působí mírně řečeno velmi rozmanitě.

Vláda slibuje, že plán dodělá do dvou týdnů a na začátku května ho pošle Evropské komisi. Ta bude mít na jeho vyhodnocení tři měsíce. Až bude spokojena, předá ho Radě EU, která ho schválí, v nejlepším případě během léta. Tehdy vznikne Česku nárok na 13 procent celkové sumy, tedy 22 miliard korun takzvaného předfinancování. A právě v tu chvíli nastane ten pravý fofr – smlouvy o financování projektů musí být uzavřeny už do konce roku 2022, v některých případech 2023. A na konci roku 2026 musí být hotovo, peníze utraceny, všechno zaplaceno.

Čtěte také

Znamená to efektivně vynaložit 192 miliard za pět let pod přísným dohledem. V praxi to dává minimální prostor pro nové iniciativy, spíše se dostanou k penězům projekty, které už byly tak či onak načaty nebo rozběhnuty. Dosavadní české výkony při přípravě transformačních projektů financovaných z kohezních fondů mohou vyvolávat pochybnosti, že se to povede. Riziko, že peníze nevyčerpáme, je značné.

Tím spíš, že vedle fondu obnovy začnou proudit také peníze z řádného rozpočtu Evropské unie, tedy zejména ze zmíněných kohezních fondů, ale i z Modernizačního fondu, financovaného z výnosů emisních povolenek. Na jejich vyčerpání budeme mít sice víc času, ale mnohdy je budeme požadovat na stejné účely, které sleduje i fond obnovy. Boj proti emisím způsobujícím klimatické změny nebo nasazování špičkových technologií do „chytré“ ekonomiky se budou tedy dít po více liniích, ale přitom prostřednictvím téže státní správy.

Karel Barták

Podaří se všechny kanály efektivně „sladit“ a současně je dostatečně od sebe odlišit? I když vláda vytyčí v plánu obnovy srozumitelné transformační cíle, není zdaleka jisté, že bude schopna zajistit rychlou přípravu kvalitních modernizačních projektů a vyloučit riziko dvojího financování, se všemi neblahými důsledky, které by to mělo pro naši pověst a zejména státní peněženku.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio