Karel Barták: Evropská komise chce další peníze do rozpočtu EU; jednání s vládami nebude snadné

Čtěte také

Karel Barták: Evropská komise slibovala reformu trhu s elektřinou a navrhla jen slabý odvar

Ačkoli toto téma není oficiálně na pořadu, začnou se o požadavku bavit lídři členských zemí na summitu příští týden. Z prvních reakcí je patrné, že nemají radost. Všechny země prošly covidovou krizí, energetickou krizí, bojují proti inflaci a mají hluboko do kapsy; jakékoli další výdaje jen prohloubí deficity, které se snaží omezit. Komise to ví a vysvětluje, že to, co žádá, je naprosté minimum, „cílená a omezená odpověď na naprosto nezbytné účely“, jak řekla její šéfka Ursula von der Leyenová.

Muselo to přijít. Bylo ostatně s podivem, jak komise rozhodovala o stále dalších a dalších výdajích, zejména v souvislosti s ruskou agresí; jako by evropský rozpočet byl bezedný. Tak to však není – naopak, na všechno, co Evropská unie dělá, přispívají členské státy o něco málo víc než jedno procento svého HDP, přičemž ty chudší z nich včetně Česka pak na evropských dotacích vydělají víc, než do rozpočtu vložily. Nečekaně nastavená dlaň z Bruselu se však nebude líbit a komise se sotva dočká souhlasu se vším, co žádá.

Největší finanční pomoc třetí zemi?

Z prvních reakcí je zřejmé, že by EU mohla dát dohromady 50 miliard eur navrhovaných jako pomoc Ukrajině na příští čtyři roky. Unie nikdy neposkytla třetí zemi tolik peněz, ale také nikdy nečelila agresivní válce ve svém sousedství. Její nejvyšší představitelé se několikanásobně zavázali, že budou Ukrajinu podporovat až do konečného vítězství. A všem je jasné, že společná podpora je v tomto případě efektivnější a užitečnější než individuální národní schémata.

Čtěte také

Menší dávky Ukrajinci ustojí. Nebudou mít ale kde bydlet, kritizuje Lex Ukrajina 5 psychoterapeutka Roubalová Kostlánová

Komise navrhuje nabídnout Kyjevu 33 miliard eur v podobě půjček, ovšem garantovaných evropským rozpočtem. Zbývajících 17 miliard mají být nevratné granty. Investovat se má zprvu hlavně do chodu ukrajinského státu a postupně přesouvat pozornost na rekonstrukci a modernizaci země, přičemž by se na veřejné evropské peníze měl začít nabalovat soukromý kapitál.

Ukrajinská vláda vypracuje plán, který bude základem pro každoroční program investic. Vedle mandatorních výdajů jako jsou výplaty hasičům nebo učitelům a cílených rekonstrukčních investic bude pamatováno na úkoly, které musí Ukrajina splnit, aby mohla jednoho dnes do Evropské unie vstoupit. Bude například vyslán zvláštní nezávislý auditní tým, jehož úkolem bude mapovat stav a riziko korupce.

Budou si muset členské země EU pomoct samy?

Horší vyhlídky mají další finanční požadavky komise – například 15 miliard pro provedení nové legislativy týkající se migrace. Má se posilovat ostraha vnějších hranic EU, mají se stavět záchytné tábory pro některé kategorie ilegálních migrantů, má se jednat o návratech a readmisích se třetími zeměmi, které nebudou souhlasit zadarmo; a tak dále.

Čtěte také

Jourová: Ukrajina by se měla přiblížit ke členství v EU. Na reformách pracovala už před válkou

Komise celkem logicky vysvětluje, že pokud na toto všechno nebudou peníze, musejí to udělat členské země samy, nebo se to prostě nestane a vydřený migrační a azylový „pakt“ zůstane jen prázdným příslibem.

V Evropě tak nějak všichni vědí, že rozpočet Evropské unie je příliš malý na to, co všechno EU dělá, respektive co všechno od ní členské státy chtějí a očekávají. Pokud dojde k mimořádným okolnostem, a jimi ty krize posledních let určitě jsou, peníze prostě dojdou. Vlády „sedmadvacítky“ se musí zamyslet, co od unie chtějí a zda za to jsou ochotny zaplatit. A musí rozhodnout jednomyslně, což nebude vůbec snadné.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz