Karel Barták: EU provádí kampaň, která je pro ni samotnou škodlivá

27. listopad 2022

Ve vestibulech metra a na zastávkách autobusů se objevily plakáty a světelné billboardy, které kolemjdoucím sdělují, že oni jsou Evropská unie. Činí to s jistou dávkou důvěrné familiárnosti: Ty jsi Evropa, tykají každému, a kdyby to byl cizinec, dodávají na vysvětlenou: You are EU.

Jejich obsahem jsou slogany, které kombinují tradiční hodnoty Evropské unie – svoboda, mír, demokracie, jednota, bezpečnost, solidarita – s výrazy ze ekologicko-klimatického slovníku, jako „zelená transformace“ či „obnovitelné energie“.  Smyslem asi je, aby si člověk uvědomil, že všechny tyto báječné věci mezi sebou souvisí, a aby ho posedla radost, že i on je jaksi jejich součástí.

Čtěte také

Při pohledu na tyto komunikační skvosty, které jako by vypadly z učebnice tupé totalitní propagandy, je jednomu do pláče. Ptá se sám sebe: Kdo to vymyslel? Kdo to schválil? Každému musí být přece jasné, že v době, kdy lidi na prahu zimy znervózňují závratně rostoucí ceny energií a EU zrovna nevyniká rychlostí při řešení této krize, není tím nejlepším poselstvím zdůrazňovat chimérickou „energetickou nezávislost či soběstačnost“. Notabene v zemi, kde je Green Deal nadále vnímán nemalou částí lidí jako nadávka.

Evropská komise mi vysvětlila, že „cílem je ukázat občanům, že urychlení ekologické transformace jde ruku v ruce s prosazováním hodnot, jako jsou důvěra v demokracii, mír, lidská práva, stabilita a svoboda“. A také „zapojit občany do těchto témat posílením společného pocitu hrdosti na to, co Evropané dělají pro řešení energetické krize“. Opravdu? V českých médiích, a to nejen v těch euroskeptických, vyvolala kampaň výlučně posměch a sarkasmus. „Pocit hrdosti“ se nedostavil ani u přesvědčených stoupenců evropské integrace, mezi které se počítám.

Čtěte také

EU neumí komunikovat, říká otřepaná mantra, která ovšem pořád platí. Bruselské instituce jsou příliš vzdálené každému člověku na území „sedmadvacítky“. Jejich výplody, jakkoli mají pak dopad na životy lidí, jsou odtažité, technické, špatně stravitelné. Od toho existují novináři, média-zprostředkovatelé, kteří jejich poselství rozpletou a podají tak, aby mu lidé rozuměli a chápali, oč jde pro ně samé. Nejhorší je, když se taková Evropská komise rozhodne komunikovat jaksi napřímo, bez prostředníků. Výsledkem je pak paskvil, jaký vidíme v ulicích českých, a nejen českých měst. Už ne komunikace, ale propaganda, která navíc způsobuje opačný než zamýšlený účinek.

Nejapné slogany s nejapnými fotkami

Tuto nepěknou situaci způsobuje do jisté míry sama unikátní konstrukce EU, která není ani stát, ani mezinárodní organizace, ale ve které hrají nadále prim svrchované členské země.

Čtěte také

Každá z institucí EU, které komunikují – komise, Rada EU či Evropský parlament –, tak činí výlučně za sebe, už proto, že těm druhým nemůže lézt do zelí, takže omezeně a trochu mimo kontext. Toto uspořádání Unie svádí přitom vlády k tomu přisuzovat úspěchy sobě a prohry či problémy házet na EU, tedy na Brusel; málokterá vláda takovému pokušení odolá.

Karel Barták

Z vlastní zkušenosti si dovedu představit, jak v krizové situaci a za všeobecného vypětí osvítilo nějakého komunikačního „guru“ v bruselské bublině poznání plynoucí z touhy se nějak vyznamenat a jak se jal vymýšlet kampaň „pro všechny“ občany. Jak se to projednávalo, schvalovalo, jak se sháněla nějaká firma, která by to provedla. Výsledkem jsou nejapné slogany s nejapnými fotkami krásných lidí, kterým vichří vlasy ekologické větrníky nebo kteří něžně hladí fotovoltaické články.

Půl miliarda oslovených nevěřícně kouká, co se to děje. Jako první je bohužel napadne, že je nemorální a hloupé utratit 20 milionů eur za kampaň, která nikoho nepřesvědčí, leckoho naštve, a hlavně nikoho nepodnítí k většímu „evropanství“. Naopak škodí právě těm hodnotám vyjádřeným slovy jako solidarita či demokracie, která na nás mrkají z nevalných plakátů.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio