Karel Barták: EU dál řeší energetickou krizi. Jediné, co krátkodobě nabízí, jsou povinné úspory plynu

Nabízejí se různá řešení, všechna velmi drahá – problém se tak nakonec smršťuje na otázku, na jakém podpůrném systému se země sedmadvacítky dokážou dohodnout a kdo to zaplatí.

Čtěte také

Karel Barták: Lídři unijních zemí sblížili postoje ohledně řešení energetické krize

Nejpravděpodobnější cestou bude tedy asi to, že si Evropská komise jménem Unie opět vypůjčí na mezinárodních trzích a bude vládám členských zemí nabízet úvěry, a to za výhodnějších podmínek, než kdyby si peníze obstaraly samy.

Druhým hlavolamem zůstává cena elektřiny, která je v evropském systému napojena na cenu zemního plynu. Politikové opakují od jara mantru, podle níž je třeba tyto dvě ceny oddělit, tedy nepromítat cenu elektřiny vyrobenou plynovými elektrárnami do ceny proudu z jiných, neplynových zdrojů, které vyrábějí podstatně laciněji. Přesto se to zatím neděje. Evropská komise do omrzení opakuje, že na tom pracuje a že předloží první návrhy na začátku příštího roku, protože to je moc složité. Budiž, ale měla by vysvětlit, proč je to tak komplikované.

Rezervy do února

„Každý stát má jiné představy, jiné podmínky, jiná pravidla a jiné zájmy,“ posteskl si na tiskové konferenci český ministr Jozef Síkela, který předsedá schůzím ministrů energetiky. Měl pravdu – každá z 27 zemí má jiný „energetický mix“ a také výlučnou pravomoc si v této oblasti vlastně dělat, co se jí zlíbí.

Čtěte také

Plyn už asi nikdy levný nebude. Energetiku můžeme postavit na obnovitelných zdrojích, míní Sedlák ze Svazu moderní energetiky

Trh je ovšem společný pro všechny, takže vzniká kvadratura kruhu. Přesto se podle Síkely daří stanoviska sbližovat – ministři se pod jeho taktovkou od července sešli už počtvrté a komise má nyní dostatečně solidní podklady, aby mohla předložit další balíček společných návrhů. Komisařka Kadri Simsonová ho ohlásila na středu 18. října. Vlády se jím pak budou zabývat na nejvyšší úrovni o tři dny později.

Jedno je v tuto chvíli jisté – do zimy se zásadní reformy nestihnou. Komise proto sází na doprovodná opatření, která sice neřeší podstatu věci, ale mohou pomoct zmírnit případnou krizi. Vyjednává s Norskem a také s Alžírskem či Ázerbájdžánem, odkud přichází plyn do Evropy potrubím, o zakotvení pevných cen, které budou nižší než ty burzovní.

Čtěte také

Příští rok bude komplikovanější. Plyn v zásobnících je třeba uspořit, vyzývá Niedermayer

Zároveň pracuje na alternativním cenovém indexu. Připravuje společné nákupy zemního plynu po vzoru vakcín proti covidu-19 a systém distribuce takto nakoupeného plynu, který by měl být levnější než za situace, kdy se o něj evropské země na mezinárodním trhu přetahují.

Kdo však poslouchal pozorně komisařku Simsonovou, tomu neušlo, že hlavní důraz klade momentálně na úspory plynu. Je určitě úspěchem Evropské unie, že všichni její členové naplnili plynové zásobníky na skoro 90 procent. Za normálního zimního počasí by tyto rezervy měly vydržet zhruba do února. Pokud bude plyn souběžně dál přicházet potrubím i ve zkapalněné podobě, měla by být zima zvládnutelná.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Může se však stát, že spotřeba začne prudce stoupat nebo že plyn nebude na světovém trhu pro Evropu k dispozici. V takovém případě vyhlásí Evropská komise „poplach“ – a z dobrovolných úspor se rázem stanou úspory povinné; mají představovat až 15 procent spotřeby té které země a komise bude mít právo je vymáhat. Může to zajisté pomoct, ale ruku na srdce, po šesti měsících intenzivního vyjednávání je tato perspektiva přece jen trochu málo.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu