Karel Hvížďala: Kde jsou dnes elity?
Asi nejznámější a nejpropracovanější teorii elit vypracoval italský sociolog Vilfredo Pareto, který tento termín převzatý z francouzštiny – v češtině znamená výkvět –, používal pro všechny lidské činnosti. Tvrdil, že v každé společnosti či organizaci a instituci existuje přirozená hierarchie ve tvaru kužele, jehož vrchol tvoří nepočetná skupina vůdčích osobností. Vedle toho hovořil o základně, kterou tvoří masa vedených.
Mocenskou elitu podle amerických sociologů tvoří velká trojka: hospodářské korporace, politické vedení a armáda. Vedle toho ale existují duchovní elity, které tvoří vědci, umělci, filozofové a novináři z prestižních médií.
Čtěte také
Zdravá společnost se pozná podle toho, že si všechny tyto elity konkurují a navzájem se kontrolují: Snaží se vytvořit rovnováhu. Pokud ale dojde ve společnosti ke koncentraci moci politické, hospodářské a mediální – v poslední době díky sociálním sítím, algoritmům a umělé inteligenci –, dochází ke změně režimu.
Politické strany ztratí prestiž a vláda autoritu. Vítězí autokraté a duchovní elity jsou odsunuté na okraj veřejného prostoru: Jejich hlas se ve vřavě marketingu a jásotu Trumpů, Orbánů a Babišů ztrácí.
Ctnost v politice?
Díky této zásadní změně se ze společnosti v naší civilizaci vytratil tmel, který byl postavený na jasné hierarchii hodnot. Tu totiž prosazovaly a stvrzovaly duchovní elity, tedy obecně uznávané autority.
Čtěte také
Jakmile ale role duchovních elit, autorit, jejichž váha spočívala na přesných slovech, nahradili autoritáři, kteří vykazují hypertrofovanou vůli k moci, a ve veřejném prostoru se prosazují emocemi, gesty a rychlostí, struktura společnosti se proměnila. Ctnost přestala být nezbytnou součástí většinou akceptované politiky.
A není se čemu divit, jak říká evoluční biolog Edward Wilson, protože moderní způsoby dělby moci a právní stát začaly vznikat ve středověku, kdežto emoce a instinkty, se kterými pracují autoritáři, mají kořeny v pravěku, proto jsou silnější. Před emocemi je podle Wilsona náš rozum krátký.
Hodnoty nahradily fráze
Bývalý ústavní soudce Vladimír Čermák nám už v 90. letech připomínal, že opomíjíme klíčový význam pro celkový společenský a myšlenkový vývoj, kterým je kategorie cíle. Tam, kde strany či hnutí mají nejasný cíl, je možné všechno.
Hodnoty jsou nahrazeny obecnými frázemi a hesly, tedy nálepkami a politika se zvrhne ve hru autoritářských oligarchů, kteří sami sebe povýší na elitu, pro které je jedinou hodnotou zisk. Zbytek obyvatelstva je pak vmanévrovaný do pozice objektu, který má nalézat štěstí v konzumu.
Naše naděje je v takovém případě nejspíš jen v tom, že samozvaná elita se v rychlostní společnosti stane brzy příliš konzervativní, a tím i směšná a vzdálená občanům.
A to je ten moment, kdy by duchovní elity mohly vrátit původní význam negativní svobodě, která představuje nepřítomnost útlaku i pozitivní svobodě, která znamená schopnost sebeurčení a autonomie.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
