Petr Honzejk: Ministryně Zuzana Mrázová jako perfektní studijní materiál
Ať už to s ministryní Zuzanou Mrázovou dopadne jakkoli, představuje její případ nádherný studijní materiál. Dá se na něm vyučovat fungování jistého typu politiků, dají se na něm předvést píáristické techniky v krizové komunikaci a lze skrze něj nahlédnout i do autentického uvažování nejmocnějšího muže v zemi. Celkově jde o prvotřídní demonstraci toho, jak se v Česku nezřídka nakládá s mocí.
Nynější ministryně pro místní rozvoj léta v Bílině obývala 130metrový městský byt a platila za něj velmi sociální nájemné pět tisíc korun.
Čtěte také
Na tom by ještě nebylo nic divného, kdyby to bylo v době, kdy byla v nouzi. Leč byt obývala i v období, kdy byla velmi slušně placenou starostkou města, které jí byt za hubičku pronajímalo. Malá domů jak vyšitá.
To ale není všechno. Zuzana Mrázová má navíc na svém pozemku v Bílině roky černé stavby, které město pod jejím vedením nijak neřešilo. A současně se její komunální úředníci chovali, řekněme, velmi vstřícně k podnikání jejího exmanžela.
Jak se v Česku občas nakládá s mocí
Ze tří příběhů se nám skládá obrázek, který by někdo mohl nazvat: „Jak v komunální politice funguje zneužívání moci“, jiný třeba jemněji: „Jak se dá využít funkce ve vlastní prospěch“. Skutečně – politik nemusí rovnou vykrádat veřejné zakázky, aby si funkci radostně užil.
Čtěte také
A nakonec, když je ve funkci dostatečně dlouho, mu může přijít jeho jednání zcela standardní (přece si za své oběti pro veřejné blaho nějaký ten extra buřt zaslouží!) a jeho údiv, že v tom někdo vidí nekalost, může být i zcela autentický.
Zuzana Mrázová použila při obhajobě píáristickou klasiku. „Neudělala jsem nic nelegálního.“ To je sice možná i pravda. Ovšem figura, stojící na předpokladu, že po vrcholných politicích máme chtít jen to, aby nepáchali přestupky a zločiny, je poněkud vachrlatá. Což vynikne zvláště v případě, kdy nás politik chce řídit v oblasti, ve které si sám přilepšil.
Zde vidíme političku, která léta bydlela v městském bytě za pár korun a nyní tvrdí, že chce vyřešit nedostatek bytů pro lidi, kteří jsou v sociální nouzi.
Čtěte také
Političku, která neřešila vlastní černé stavby a nyní připravuje zákon, který má mimo jiné legalizaci černých staveb usnadnit. Je to tak průzračné, že se věta „Mrázová ministryní pro místní rozvoj“ může úspěšně nahradit tradičním úslovím „Kozel zahradníkem“.
Ve funkci nicméně Mrázová pravděpodobně alespoň zatím zůstane. Premiér a její stranický šéf Andrej Babiš označil její prohřešky za „totální blbosti“. Vše je podle něj „úplně v pohodě“.
Babišova reakce je přesto velmi užitečná. Dává nám nahlédnout do premiérova vnitřního světa. Je příznačné, že člověk, který má se střetem zájmů takové zkušenosti, že by ho mohl vyučovat jako předmět na Vysoké škole života, pokládá nehezké momentky z kariéry své ministryně za „blbosti“.
Vždyť co je nějakých pár set tisíc na nájemném proti problematickým miliardám na dotacích pro Agrofert, které se nyní stát pod Babišovým vedením usilovně snaží nevymáhat? To je přeci úplně v pohodě, no ne?
Celé nás to učí, jak se v Česku občas nakládá s mocí na všech úrovních, od komunální po tu nejvyšší. Pro část politiků je veřejná funkce spíše než službou veřejnosti zdrojem osobních benefitů. Někteří s tím do politiky už jdou, jiné tímto způsobem politika časem promění, aniž by si toho třeba sami všimli. Čest těm, kterých se to netýká.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
