Leona Šmelcová: Maduro padl, narkobyznys zůstává. Proč se ve Venezuele nic zásadního nezměnilo

Americká operace z letošního 3. ledna byla oficiálně zdůvodněna právě bojem proti drogám. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa označila venezuelského šéfa státu za „lídra narkoteroristické sítě“ a drogový byznys za klíčový důvod zásahu.
Už tehdy někteří analytici upozorňovali, že tento argument je přinejmenším zjednodušený.

Čtěte také

Leona Šmelcová: Narkomafie už není, co bývala. Je daleko horší

Různé organizace jako třeba Amnesty International označily americký zásah za porušení mezinárodního práva a upozornily, že „boj proti drogám“ se v tomto případě stal zástupným důvodem pro širší geopolitické cíle, včetně kontroly zdrojů a vlivu v regionu. Přece jen – Venezuela má největší zásoby ropy na světě.

Každopádně i následující vývoj, který Maduro sleduje zpoza mříží amerického vězení, ukazuje, že drogový byznys nikdy nebyl řízen jedním člověkem. Ani jedním režimem. Spíše fungoval – a stále funguje – jako síť propojených aktérů: bezesporu armádních struktur, lokálních gangů, korupčních elit a zahraničních guerill.

Rozložit systém

Typickým příkladem je jedna z nejsilnějších kolumbijských povstaleckých skupin – Národní osvobozenecká armáda (ELN), která dnes kontroluje části venezuelsko-kolumbijské hranice a fakticky tam nahrazuje stát.

Čtěte také

Eduard Freisler: Trumpova venezuelská banka aneb jak revolucionáři „svrhli“ revoluci

Nejen že organizuje pašování kokainu, ale zároveň v jistém smyslu spravuje celé území, kontroluje ekonomiku, těží tamní zlato a vybírá – řekněme – „daně“, případně „výpalné“ od místních obyvatel.

Vedle ní působí i další aktéři, třeba gang Tren de Aragua, který vznikl ve venezuelských věznicích, ale nyní operuje v celé Latinské Americe, i v Evropě. Podle vyšetřování se podílí nejen na kšeftování s drogami, ale i na obchodování s lidmi.

To ukazuje zásadní věc: drogový byznys ve Venezuele je decentralizovaný a fragmentovaný. A právě proto odolný.

Venezuela sama o sobě není hlavním producentem kokainu. Tento úkol nesou na svých bedrech Kolumbie, Peru a Bolívie. Zkorumpovaná Venezuela roky slouží coby tranzitní uzel – křižovatka, přes kterou drogy směřují dál, často do Evropy.

Čtěte také

Jefim Fištejn: Zkouška silové diplomacie

Nyní se už ukázalo, že odstranění Madura, který čelí ve Spojených státech obvinění z narkoterorismu, automaticky neznamenalo odstranění drogového byznysu. Naopak. Postupně se ukazuje, že jde o hlubší problém. I americká rétorika už se začíná posouvat – od obrazu centralizovaného „kartelu řízeného Madurem“ k popisu volně propojených sítí korupce a kriminality.

Zkrátka se ukazuje, že drogové sítě se dokážou rychle adaptovat v prostředí, které jim nahrává – tedy tam, kde hraje roli výhodná geografická poloha, převládá korupce, a kde mají slabé instituce. Bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v prezidentském paláci.

Leona Šmelcová|foto:Petr Šmelc

V případě Venezuely vidíme, že v této drogové válce není jeden nepřítel, ale celý systém. A pokud něco narkobyznys zvládá opravdu dobře, pak je to schopnost neustále se přizpůsobovat.

Protože jak ukazuje nejen Venezuela, ale i zkušenosti z jiných částí světa – odstranit jednoho lídra je relativně snadné. Rozložit systém, který ho přežívá, je podstatně těžší. A to platí dvojnásob u systému, který je mimořádně ziskový a týká se produktu, po němž je globální a trvale rostoucí poptávka.

Autorka je publicistka