Karel Barták: Evropská unie se posunula o píď k fixaci cen zemního plynu

21. říjen 2022

Evropská unie se zase o kousek posunula k zastropování cen zemního plynu. Lídři sedmadvaceti členských zemí se po více než 10 hodinách jednání nad ránem dohodli, že pověří Evropskou komisi, aby se tím „naléhavě“ zabývala. Ačkoli to vypadá jako skoro bezvýznamný krůček, pro ty, kdo debatu na toto téma posledního půl roku sledují, jde o daleko víc, skoro o průlom.

„Máme dohodu,“ tweetoval ostatně ve dvě ráno předseda Evropské rady Charles Michel. Na tiskové konferenci pak musel své nadšení tlumit – dohoda je v podstatě jen o tom, že otázka zastropování cen plynu v EU už není tabu, je na stole a bude se o ní dál jednat.

Čtěte také

V tuto chvíli jde v podstatě o to, jak vymyslet, aby se srazila cena plynu používaného k výrobě elektřiny. Nebo, alternativně, jak zajistit, aby se cena elektřiny vyrobené v jiných než plynových elektrárnách nevypočítávala podle ceny, za kterou ji vyrábějí ty plynové.

Vypadá to jednoduše, ale ve skutečnosti to tak snadné není, protože se zde střetávají protichůdné zájmy jednotlivých evropských zemí. Každá z nich má jiný „energetický mix“ a tedy i jinou představu o tom, jak řešit problémy na evropské úrovni. Shodují se ovšem v jednom – jakékoli řešení musí být společné, jednota Unie vůči tomuto problému vyvolanému ruskou agresí proti Ukrajině musí zůstat zachována.

V rukou Evropské rady

Skoro dvacítka členských států v čele s Francií a Itálií podporuje oddělení cen plynu a elektřiny nebo stanovení fixní ceny plynu. Na zadní se staví hlavně Maďarsko, Nizozemsko a především Německo.

Čtěte také

Právě to Německo, které vsadilo v uplynulých letech na laciný ruský plyn, zavřelo své jaderné elektrárny a postavilo spoustu plynových. Elektřina takto v Německu vyrobená je při stávajících cenách plynu podstatně dražší než ta, kterou vyrábějí země jako Česká republika, kde je podíl plynu na její výrobě zanedbatelný.

Německo by mělo uznat, že se do této nezáviděníhodné situace vmanévrovalo samo; nemělo by bránit dohodě zbytku Unie. V Evropské unii se mluví hodně o solidaritě; její nejbohatší člen Německo si může takovou solidaritu dovolit víc než kdokoli jiný.

Pro řadového Čecha nebo Francouze by bylo pochopitelnější, kdyby platil za elektřinu cenu, která odpovídá výrobním nákladům v domácích jaderných nebo slunečních elektrárnách než mnohonásobně vyšší určenou systémem, který je pro běžného smrtelníka nepochopitelný. Stejně nepochopitelně se pak jeví i sama Unie.

Čtěte také

Evropští státníci se v noci na pátek dohodli na mnoha dalších dílčích opatřeních, která všechna ulehčí spotřebitelům, domácnostem i podnikům postiženým prudkým růstem cen energií. Důraz je kladen na úspory energie, zejména plynu, na sdružené nákupy plynu za co nejnižší ceny na mezinárodních trzích, na propojení států Unie plynovody a výpomoc v případě nouze.

Byl také schválen princip ochranného mechanismu, který má zajistit, aby v případě nečekaných výkyvů na mezinárodním trhu zůstala cena plynu na evropské burze pod dočasným uměle stanoveným pohyblivým stropem.

Karel Barták

Toto všechno přistálo nyní na stole nejen Evropské komise, ale i českého předsednictví. V úterý se sejdou ministři energetiky a pokusí se politická rozhodnutí převést do konkrétních formulací a pokynů. Čeští diplomaté na to mají sotva tři dny včetně víkendu. Komise pak připraví legislativní návrhy, které by ministři měli schválit v listopadu.

Ale pozor – německý kancléř Olaf Scholz si vyjednal formulaci, že celá akce zůstává „v rukou Evropské rady“. Znamená to, že ji lídři mohou kdykoli stopnout, pokud nebude konsens na jejím měnícím se obsahu. Tedy znovu – je to sice posun, ale po více než půl roce dohadování opravdu není valný.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio