Karel Barták: Neobvykle dramatické varování Josepa Borrella, že EU nedostatečně vnímá rychlé globální změny
Vnímání a provádění doktríny „strategické autonomie“, která má přivést EU k politické dospělosti a učinit z ní globálního hráče, se zatím dělo spíše v teoretické rovině. Odpověď na ruskou válku na Ukrajině by to měla změnit, ale dochází k tomu jenom pomalu. Vlády členských zemí mají sice víceméně jasno, na které straně stojí, ale jen pomalu se přizpůsobují rychle se měnící realitě. Zbraně jsou Kyjevu sice dodávány, ale často jen zdráhavě a loudavě.
I relativně pomalou reakci na astronomické zvýšení cen energií způsobuje zkostnatělé myšlení řady evropských politiků, kteří ještě donedávna ve skrytu duše doufali, že se všechno jaksi vrátí do vyjetých kolejí – včetně obnovení dodávek laciného ruského plynu.
Čtěte také
Této setrvačnosti se musí Evropa zbavit, a to co nejrychleji. Musíme si uvědomit, že jsme se ocitli v jiné době a že ta stará už se nevrátí, varoval tento týden vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Josep Borrell. „Jsme ve světě radikální nejistoty.
Neměli bychom se snažit to popírat ani tomu vzdorovat, byla by to zbytečná námaha. Musíme to akceptovat a přizpůsobit se tomu, vsadit na pružnost a odolnost,“ řekl na výročním shromáždění velvyslanců evropských institucí. „Pravidlem je dnes nejistota. Jedna za druhou se dějí události, které jsme si nedávno nedovedli představit.“
Podle šéfa evropské diplomacie je třeba si uvědomit, že nenávratně minula doba, kdy státy EU opíraly svou prosperitu o laciné energii přicházející z Ruska a o výměnu s obrovitým čínským trhem, který nakupoval technologie a poskytoval laciné zboží. „Lidé si to ještě plně neuvědomují, ale ani Rusko, ani Čína už nejsou tím, čím byly pro náš ekonomický rozvoj – musíme tedy naši ekonomiku přizpůsobit a podstatně předělat.“ Zároveň je zde do budoucna zvýšená pravděpodobnost, že Spojené státy nebudou automaticky spěchat Evropanům na pomoc při každém incidentu.
Výjimečný dramatický a pesimistický tón
Evropa se tedy musí emancipovat a daleko razantněji prosazovat a obhajovat svůj společenský model liberálního kapitalismu. Ve světě vzrůstá přitažlivost autoritářských režimů a prohlubuje se propast mezi nimi a demokraciemi. Řadě mocných zemí vládnou nečitelní lídři.
Čtěte také
Státy mezi sebou soutěží o suroviny, o vodu, o energie, o investice, o informace, o data, soupeří o kybernetický prostor, o námořní cesty, dokonce o přítomnost ve vesmíru. Bezpečnostní hrozby a vnitřní těžkosti zároveň posilují nacionalistickou krajní pravici a další populisty v Evropě – a to ohrožuje vnitřní soudržnost Evropské unie.
Borrell nasadil zcela výjimečný dramatický a pesimistický tón; normálně se takto vyjadřují spíše politologové než praktikující politici, kteří se snaží spíše chválit své činy a chlácholit veřejnost. Španělský politik se obává, že se ocitáme ve zlomovém dějinném okamžiku a že na to nejsme dostatečně připraveni.
Už nestačí se ujišťovat, že evropský model je nejlepší a všichni po něm touží, protože to není pravda. Cituji: „Musíme umět vysvětlit, že demokracie a politická svoboda nejsou věci, které se dají vyměnit za hospodářský blahobyt nebo sociální výdobytky. Obojí musí jít ruku v ruce. Pokud to nedokážeme, náš model zanikne, neobstojí v tomto měnícím se světě.“
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu