Julian Assange si naše sympatie nezaslouží, tvrdí komentátor Edward Lucas

Britská policie s pozváním ekvádorské strany vtrhla  do londýnské ambasády Ekvádoru a doslova vynesla šéfa Wikileaks Juliana Assange

Historie bude na protizápadní nihilismus projektu WikiLeaks pohlížet negativně. Alespoň to tvrdí komentátor britského deníku The Times Edward Lucas. Jak v úvodu svého článku připomíná, zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange minulý týden po sedmi letech nuceně opustil azyl na ekvádorské ambasádě v Londýně.

Britský novinář vzpomíná na chvíli, kdy byl v době konce studené války sám zatčený. Pracovníci tajné služby Sovětského svazu ho v roce 1990 zadrželi a deportovali z Litvy. Lucas píše, že si v dané době uvědomoval, jaké má štěstí, protože o pár let dříve mohl skončit mnohem hůře.

Apoštol radikální otevřenosti, nebo „užitečný idiot“? Petr Koubský rozplétá působení Juliana Assange

Julian Assange byl zatčen na ekvádorském velvyslanectví v Londýně.

Zakladatel WikiLeaks Julian Assange je v britské policejní vazbě a čelí žádosti o vydání do USA. Ty ho viní ze spiknutí za účelem získání tajných vládních informací. Assange to odmítá a hájí se právem na svobodu slova. Je to apoštol radikální otevřenosti, nebo užitečný idiot, který s pomocí ukradených dat prosazuje vlastní politické cíle a nahrává tak nepřátelům Západu, jako je Rusko? Odpovídá se redaktor Deníku N a odborník na informační technologie Petr Koubský.

Později se bál, že událost z roku 1990 ovlivní jeho žádost o víza do Spojených států. Žadatelé totiž musejí přiznat, jestli někdy byli zatčeni nebo se jinak dostali do křížku se zákonem. Jistý přítel ale Lucasovi řekl, aby přiznal pravdu. „Jen to tam napiš. Zatčení vypovídá o vládě práva, ale když tě zatkne diktatura, jde o únos,“ vyslechl si tehdy žurnalista.

Obhájci Juliana Assange se přitom podobným způsobem dívají na americký, britský nebo švédský právní systém, do jejichž spárů se zakladatel WikiLeaks dostal. Podle výkladu Assange, jeho obhájců i stoupenců server porušoval zákony jen proto, aby odhaloval zločiny. Tedy ve veřejném zájmu.

Skrývání na ekvádorské ambasádě v Londýně mělo být jediným způsobem, jak se kontroverzní aktivista mohl vyhnout politickému monstrprocesu. Nicméně od chvíle, kdy ekvádorské úřady ztratily se svým excentrickým hostem trpělivost, jeho podporovatelé zuří.

Jistý pracovník ruského propagandistického média Sputnik, pro něhož Lucas odmítá použít označení novinář, tvrdě zkritizoval „násilné zatčení“ údajného „politického vězně“ Assange. A přeběhlík Edward Snowden z Moskvy tweetoval, že akce britské „tajné policie“ je temným momentem pro svobodu tisku.

Dobrovolný vězeň

Podle komentátora Timesů zřejmě mají lidé žijící v Rusku asi spoustu příležitostí srovnávat, když si dovolí vyslovovat takové soudy. Navíc policisté v civilu nejsou žádní „tajní“. Představují běžnou součást jakéhokoli systému trestního práva. Nevyhnutelně musí použít sílu, nikoliv násilí, když se lidé odmítají nechat zatknout – tak jako Assange.

Po pěti letech na ekvádorské ambasádě by se leckdo zbláznil, říká o zakladateli WikiLeaks novinářka

Julian Assange

Už pět let využívá Julian Assange azyl na ekvádorské ambasádě v Londýně. Vzhledem k neustálému tlaku USA na jeho vydání se neočekává, že by zakladatel serveru WikiLeaks bezpečí ambasády brzy opustil. Mnozí jej nazývají průkopníkem nové žurnalistky a bojovníkem za transparentnost politiky, pro jiné se stal trojským koněm Kremlu. „Jakkoli byl Assange na začátku správným člověkem na scéně, postupně se z něj stal padouch,“ uvedl v pořadu Pro a proti komentátor Hospodářských novin Teodor Marjanovič.

V Lucasově pohledu je navíc nutné si uvědomit, že Assange nebyl vězeň, a už vůbec ne politický. Vybral si úkryt na velvyslanectví sám. Jeho druhou možností bylo vysvětlit vyšetřovatelům vlastní chování, které přimělo dvě Švédky, aby ho obvinily ze sexuálního útoku.

V hodnocení celé kauzy je navíc nejdůležitější otázka motivace. Sám britský autor kdysi vědomě porušil sovětské zákony vstupem do Litvy, která právě vyhlásila obnovení nezávislosti. Učinila tak i navzdory stále trvající přítomnosti sovětských okupantů.

Komentátor britského listu přiznává, že se dostal přes letištní kontrolu díky „bravurní lži litevských úředníků“. Dostali ho prý do země, protože cítili šanci, jak přitáhnout pozornost k jejich boji za svobodu. „Pro mé noviny to byl úžasný příklad reality rozpadu sovětského impéria“, svěřuje se Lucas.

Při jiných příležitostech ho zase zadrželi kvůli pokrývání událostí, které chtěly místní úřady ututlat. Pokud by ale nyní dostal stejnou šanci, neváhal by a konal by stejně. Dodává, že podobně jako většina novinářů instinktivně sympatizuje se slabší stranou sporu. Odhalování nepohodlných pravd označuje za způsob, jak se vyrovnat s nespravedlností života.

Jediná agenda

I proto Edward Lucas v minulosti s WikiLeaks sympatizoval. Líbila se mu myšlenka útočiště v kybernetickém prostoru pro takzvané whistleblowery, disponujícími interními informacemi o různých nepravostech.

Krást data je nepřijatelné. Jak interní data CIA, tak ta, která CIA získává z našich počítačů

Jakub Michálek

Americká Ústřední zpravodajská služba CIA obvinila server WikiLeaks z toho, že ohrožuje americké zájmy, napomáhá nepřátelům Spojených států a blokuje boj proti terorismu.

Jejich touha odhalovat korporátní nebo vládní zločiny je chvályhodná, myslí si sloupkař. Komerční i státní tajnůstkářství se totiž až příliš často používá k tomu, aby vedení nějaké firmy nebo země před veřejností skrývalo realitu. Instituce mají tendenci tajit mnohem více, než je nezbytně nutné.

Čím víc se ale komentátor o Assangeovi a jeho projektu dozvídal, tím jeho sympatie slábly. Na jednom setkání například Julian Assange zpochybnil motivaci Afghánců, kteří pomáhali mezinárodním silám a afghánské vládě. Označil je za kolaboranty.

Postupem času si Lucas uvědomil, že Assange měl pouze jednu agendu: v jeho vidění světa byly zkrátka a dobře jediné zlo Spojené státy a kdokoliv se s nimi rozhodl spolupracovat, činil tak na vlastní nebezpečí.

Whistleblowerská etika

WikiLeaks odkryly hned několik šokujících zločinů. Většina odhalení se ale týkala nepříliš významného a hlavně legitimního pokrytectví, nikoliv zločinů. Zveřejněná komunikace americké diplomacie podle Lucase především prokázala, že diplomaté USA jsou v soukromé komunikaci chvályhodně bystří a expresivní.

Kdo zařídil únik e-mailů Clintonové? Že je Assange nástrojem ruského státu, o tom už není pochyb, odpovídá ředitel Občanského institutu

03679050.jpeg

Server WikiLeaks se aktivně zapojil do kampaně proti Hillary Clintonové zveřejňováním jejích e-mailů a elektronické korespondence z ústředí Demokratické strany. Podle Romana Jocha, ředitele Občanského institutu, udělala Clintonová jednu zásadní chybu: „Nechávala si důvěrné vládní informace zasílat na soukromý, nedostatečně zabezpečený server.“

Je také potřeba si uvědomit, co to vlastně znamená být whistleblower. Pro britského žurnalistu to rozhodně nepřináší závazek prozradit všechno a každému. Musí existovat jisté etické normy, které brání vyzradit informace, jež člověk slíbil držet v tajnosti. Dotyčný by také měl nejdříve vyčerpat všechny jiné možnosti a ujistit se, že když něco odhalí, neublíží nevinným lidem. Assange tato pravidla porušil, soudí nekompromisně Lucas.

Argumentuje způsobem, jakým aktivista zacházel s e-maily z Turecka krátce po pokusu o převrat v roce 2016. WikiLeaks tehdy vyhlásila, že má k dispozici tři sta tisíc zpráv z korespondence vládnoucí partaje. Na první pohled vše vypadalo jako tvrdá rána autokratické vládě prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Nakonec se však ukázalo, že ve skutečnosti šlo jen o úryvky z on-line diskusí.

O něco později WikiLeaks zveřejnily materiál, který měl obsahovat údaje o členech tureckého vedení. V dokumentech ale bylo také velké množství dat soukromých osob, včetně detailních informací snad o všech ženách v Turecku. V této zemi se přitom ženy často snaží uniknout před svými tyranskými příbuznými.

Selektivní odhalení

WikiLeaks se ale za tento lapsus nikdy neomluvila, což je na celé věci nejhorší, myslí si Edward Lucas. Provozovatelé serveru naopak začali tvrdit, že kritici stránky pomáhají tureckým státním úřadům. Když jde o větší věc, soukromí a bezpečnost občanů evidentně nic neznamenají.

WikiLeaks ale také jednaly velmi selektivně. Téměř všechna jejich senzační odhalení se týkala přešlapů a prohřešků západních společností, představitelů a institucí, zejména těch amerických.

Až na jednu výjimku stránka nezveřejnila nic, co by se týkalo například Ruska, Číny, Saúdské Arábie, Íránu nebo jiné obdobné tyranské vlády. Údajná stránka whistleblowerů se tak podle komentáře zaměřila jen na pokrytectví Západu.

Lidé, kteří porušují zákon, chovají jednu velkou naději. A to, že je historie očistí. „Můj starý pas s litevským vízem s číslem 0001 je dnes v muzeu ve Vilniusu. Julian Assange a jeho podporovatelé budou doufat, že skutečné zločiny, které odhalili, převáží nad narcismem a nihilismem, které motivovaly jejich činnost. Já bych na to nevsadil,“ uzavírá komentátor britských Timesů Edward Lucas.