Jiří Pehe: Epidemie koronaviru odkrývá slabiny ve fungování české kultury

21. březen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Veškerá představení zrušilo kvůli nařízení vlády i Východočeské divadlo

Opatření přijatá vládou ve snaze zamezit šíření koronaviru těžce dopadnou na celé hospodářství.

Existuje ale celé jedno odvětví, ve kterém dopady vládních nařízení omezujících shromažďování i provoz nejrůznějších institucí způsobí v krátkém časovém horizontu velkou existenční nejistotu, v delším období budou likvidační. Tímto odvětvím je kultura.

V kulturních institucích, zejména v divadelnictví a hudebním průmyslu, u nás pracuje velké množství lidí na „volné noze“. To fakticky znamená, že jsou považováni za osoby samostatně výdělečné činné a jsou placeni na základě jednorázových smluv, jako jsou smlouvy o dílo a podobně. V praxi to pak vypadá tak, že tito lidé, stejně jako drobní podnikatelé obecně, nepožívají stejné pracovněprávní ochrany, které se dostává zaměstnancům.

Nejsou peníze

Čtěte také

Českou kulturu svírá dlouhodobě nedostatek financí. Pro ty kulturní instituce, které fungují jako příspěvkové organizace financované z rozpočtů měst nebo státního rozpočtu, popřípadě dostávají granty, nemusí být několikaměsíční paralýza kulturního sektoru likvidační. V případě takto financovaných divadel jde o jakési divadelní prázdniny.

Jenže vedle těchto institucí existuje celá řada soukromých divadelních i hudebních souborů, popřípadě galerií, které na státní či municipální finance nedosáhnou. Často z důvodů, které nejsou zcela transparentní. Živí je vstupné a soukromé dary. Ty šťastnější dostávají alespoň minimální příspěvky od municipalit, kde působí. Je zřejmé, že několikaměsíční výpadek v příjmech ze vstupného je pro ně potenciálně likvidační.

V posledních dnech na tuto skutečnost upozornili v emotivních vyjádřeních jak šéf a majitel pražského Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský, tak majitel pražského Divadla Bez zábradlí Karel Heřmánek. Představitelé Asociace nezávislých divadel se v minulých dnech sešli s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem, aby hledali způsoby, jak by jim stát mohl případně pomoct. Daleko se ale nedostali.

Heřmánek se obrátil na zastupitele hlavního města Prahy s dopisem, ve kterém upozorňuje na dlouholeté pokřivení systému financování divadel a žádá hlavní město o pomoc. Ani on se ale nedotkl jiného závažného problému. Tím je skutečnost, že jak divadla, kterým stát nebo města přispívají na jejich činnost, tak ta zcela soukromá, najímají většinou herce i technický personál na smlouvy, které nezakládají regulérní pracovní poměr.

Šedá zóna

Čtěte také

V mnoha případech se jedná o mnohokrát kritizovaný „švarc“ systém, kdy herec v divadle vystupuje i zkouší, využívá jeho pracovních pomůcek, a měl by tedy mít pracovní smlouvu, která nutí zaměstnavatele, aby za něj odváděl příspěvky do systému sociálního a důchodového pojištění. Tito umělci i podpůrný personál se nyní ve světle vládních opatření musejí spolehnout sami na sebe a období, kdy nepracují, mohou často překlenout jen s pomocí půjček.

Herci, kteří mají štěstí, že pracovní smlouvy mají, se mohou organizovat v hereckých odborech, takzvané herecké asociaci. Ta by teoreticky mohla a měla zastupovat ve složitých situacích, jako je současná krize, všechny herce. Jenže její představitelé narážejí na argumenty zaměstnavatelů i státu, že herce, kteří nemají zaměstnanecké smlouvy a působí vesměs jako osoby samostatně výdělečně činné, zastupovat nemohou.

Na podobné argumenty narážejí herecké odbory i v situacích, kdy se snaží bojovat se snahami produkčních společností nabízet nevýhodné nebo diskriminační smlouvy. Tyto společnosti se navíc hercům organizovaným v odborech často raději vyhýbají, protože vůči hercům pracujícím jako osoby samostatně výdělečně činné jsou v silnější pozici.

Jiří Pehe

Když si situaci shrneme: financování české kultury jako takové je nesystémové a pracovní vztahy kulturních institucí s lidmi, které najímají, připomínají džungli. Dokud se celý systém kvůli vládním opatřením nezastavil, tak nějak navzdory této džungli fungoval. V krizi spojené s koronavirem má ale dlouhodobé podfinancování kultury i přehlížení často diskriminačních praktik v zaměstnávání umělců potenciál zlikvidovat nejen mnoho kulturních těles, ale také přivést do těžko řešitelných existenčních problémů nemálo umělců.

Autor působí na New York University Prague

autor: Jiří Pehe | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související