Jiří Leschtina: Ruce pryč od Ústavy
Spolu s tím, jak se blíží konec prezidentství Miloše Zemana, nabývají na síle i hlasy volající po změně Ústavy. Podle nich zkušenosti se Zemanovým ústavním predátorstvím jsou natolik otřesné, že by měly vést politiky ke zpřesnění nebo i oslabení některých prezidentských pravomocí v Ústavě.
V této souvislosti není od věci vzpomenout na jednoho z tvůrců české Ústavy, zesnulého ústavního soudce Vojtěcha Cepla, který po dokončení práce na konstituci navrhoval korunovat zdařilé legislativní dílo včleněním věty: Novelizace Ústavy dříve než za sto let se trestá smrtí.
Čtěte také
Se svým typickým smyslem pro nadsázku nám Vojtěch Cepl připomíná, že autoři Ústavy psali konstituci, která má zakořenit a odolávat času díky svému obecnému pojetí, jež respektuje nemožnost odhadnout situace, které nastanou. A že zcela jistě nevytvářeli jakýsi politice poddajný manuál pro demokratický provoz, který lze přepisovat podle momentální politické vůle a rozpoložení zákonodárců.
Samozřejmě tvůrci české konstituce nepředpokládali, že se na Hradě ocitne prezident, který například strohou formulaci v Ústavě, že jmenuje a odvolává členy vlády, zneužije k tomu, aby svévolně odmítal jmenovat nebo odvolat ministra podle návrhu premiéra.
Návrat ke status quo?
Skutečnost, že Zeman hned ve dvou případech dokázal vyšachovat ze hry kandidáty, kteří nevyhovovali jeho mocenským spádům, ale nelze přičítat obecnému vyznění ústavního paragrafu.
Čtěte také
Ale zbabělosti tehdejšího premiéra Andreje Babiše, který odmítl řešit spor o sílu pravomocí prezidenta a premiéra podáním kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu. Kdyby to udělal, už nyní bychom měli nález, kterým by konstituční tribunál vyplnil mezeru v Ústavě.
A právě to bylo úmyslem autorů konstituce: aby Ústavní soud vykládal Ústavu, její nepřesnosti a otazníky, jak je život před nás postaví, vyjasňoval svými autoritativními interpretacemi. Což je mnohem spolehlivější cesta, než otevírat přílišný prostor politikům k přepisování a dotváření Ústavy. Vždy totiž hrozí, že politicky vyhrocený parlamentní sbor propadne ústavní alchymii, u níž nikdy nevíme, kde skončí. A kdy nějaká ústavní změna může nějaký problém vyřešit, jiný však může vytvořit.
Ostatně jeden příklad iracionální ústavní tvořivosti zákonodárců nás straší dodnes. A sice když rozšířili pravomoc Senátu žalovat prezidenta pro velezradu i na Poslaneckou sněmovnu. Čímž prezidenta učinili spolehlivě neodvolatelným. A jestliže teď politici volají po návratu ke status quo, musí i jim být jasné, že sněmovna už z ruky tento nástroj nepustí.
Prožili jsme celých 20 let se dvěma prezidenty, bývalými premiéry, jež hnal k atakování hranic Ústavy přebujelý mocenský apetit, který v nich zřejmě zůstal z dob jejich působení ve Strakově akademii. Pokud ale nyní na Hradě usedne hlava státu, nepoznamenaná pobytem na vrcholu mocenské pyramidy a nadaná základním respektem ke konstituci? Pak by mohlo utichnout i volání po nevyzpytatelném přepisování Ústavy.
A jestliže volby vynesou na Hrad dalšího expremiéra, jehož ke kandidatuře pudí zřetelný mocenský absťák? Pak za problémy, které to přinese, nebude moci česká Ústava.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
