Jindřich Šídlo: Když odjela sovětská vojska
Zhruba tak jednou za 1,5 roku nám dává prezident Miloš Zeman okázale najevo svou sebevědomou politiku vůči Rusku. Má štěstí, Rusové jako by mu příležitosti vytvářeli ochotně sami.
V listopadu 2017, krátce před prezidentskou volbou, se během své návštěvy Moskvy prezident mohl před ruským premiérem Medveděvem důrazně ohradit proti textu armádního časopisu Krasnaja Zvezda, ve kterém jeho autor Leonid Maslovskij vznesl myšlenku, že by Československo mělo být vděčné za okupaci z roku 1968. Medveděv se za zveřejnění textu omluvil a vztahy se vrátily na tradiční úroveň.
Ve čtvrtek si prezident Zeman dokonce předvolal ruského velvyslance Alexandra Zmejevského, aby mu sdělil své rozhořčení návrhem zákona o veteránech, který by v podstatě znamenal ruskou legitimizaci srpnové okupace.
A velvyslanec přinesl prezidentu Zemanovi dobrou zprávu: zákon navrhovaný ruskými komunisty nemá podporu ruské vlády, která stále považuje rok 1968 za porušení mezinárodního práva. Aspoň že tak.
Abychom si rozuměli, prezident udělal správnou věc, když se připojil k protestu obou parlamentních komor. Nevyžadovalo to sice (stejně jako v listopadu 2017) žádnou velkou odvahu ani úsilí, ale příležitostí pochválit českého prezidenta za jeho kroky v zahraniční politice nebývá mnoho a byla by škoda je promeškat.
Učinit jedno z nejdůležitějších výročí
A stejně tak je třeba ocenit, že se prezident k invazi z roku 1968, která změnila život nejen jeho generaci, vůbec vyslovil. Nebývá to pravidlem.
Jiří Leschtina: Světlý záblesk Miloše Zemana v ponuré oddanosti Kremlu
Ujištění ruských představitelů, že Moskva nemění svůj postoj k okupaci někdejšího Československa z roku 1968, jistě nepostrádá nutnou profesionální přesvědčivost.
Ani slovo jsme od Zemana neslyšeli loni, při 50. výročí příjezdu tanků. Pět let předtím, při 45. výročí v srpnu 2013, pronesl prezident krátký projev v Jazzové sekci, ze kterého jsme se především dozvěděli, kdo všechno se po srpnu zachoval jako zbabělec.
Prezident tradičně mlčí i k 17. listopadu, ke kterému má přitom jistě blízký osobní vztah, protože – jak sám správně v minulých dnech připomněl – to byla tribuna na Letné, ze které se v listopadu 1989 odrazil ke své mimořádné politické dráze.
Pokud by ovšem prezident přece jen zatoužil promluvit k národu na téma významných milníků moderních dějin, jedna příležitost se blíží - a je vlastně nepochopitelné, jak je tahle zásadní událost završující roky 1968 i 1989 všeobecně ignorována.
Rusko nás jen provokuje. Na místě je střízlivost, ale i důslednost, myslí si novinář Pazderka o upravené historii srpna 1968
Má návrh ruského komunistického poslance Jurije Sinělščikova, bývalého seržanta sovětské armády, který v srpnu 1968 „osvobozoval“ Československo, šanci na úspěch? Své „druhy ve zbrani“ chce přeřadit do skupiny válečných veteránů.
Na konci června 1991 opustila Československo definitivně, a po téměř 23 letech, sovětská armáda. A jak řekl přesně Michael Kocáb při tehdejším koncertě oslavujícím ve Sportovní hale odchod vojsk, teprve tehdy začala být země zase definitivně svobodná. 21. června 1991 odjel z Československa poslední vojenský transport a 27. června odletěl i poslední sovětský voják, generál Vorobjev.
Ano, není to letos zase žádné kulaté výročí, to zatím poslední, 25. v červnu 2016, prošlo za všeobecného nezájmu, kdy si vzpomněly jen opoziční ODS a TOP 09. Letos to patrně nebude jiné, oslav si nakonec užijeme na podzim dost a bude to zřejmě dost nervózní večírek.
Prezident Zeman by byl ale skoro tou nejvhodnější postavou, která by měla datum odsunu zvednout a učinit z něj jedno z nejdůležitějších výročí. Sám byl po roce 1968 postižen, v roce 1991 byl jako poslanec Federálního shromáždění u toho, když tanky konečně zase odjížděly. To už by nebyla jednorázová reakce na ruskou provokaci, ale trvalá připomínka zásadní události českých dějin, díky které se země mohla sama rozhodnout, kam chce patřit a kdo jsou její spojenci.
Prezident to zřejmě ani letos neučiní. Je to škoda. Ale třeba za 18 měsíců někde něco plácne jakýsi bezvýznamný poslanec Dumy a my se opět dozvíme, jak je český prezident rozhořčen.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
