Jiří Leschtina: Světlý záblesk Miloše Zemana v ponuré oddanosti Kremlu

Sovětský obrněný transportér v Pražské ulici v Příbrami v srpnu 1968
Sovětský obrněný transportér v Pražské ulici v Příbrami v srpnu 1968

Ujištění ruských představitelů, že Moskva nemění svůj postoj k okupaci někdejšího Československa z roku 1968, jistě nepostrádá nutnou profesionální přesvědčivost.

Přesto by bylo na místě zůstat ve střehu. Už jenom proto, že máme co do činění s úplně jiným Ruskem, než s tím z roku 1993, kdy Boris Jelcin podepsal v Praze smlouvu, v níž je vpád vojsk Varšavské smlouvy nazván nepřípustným použitím síly proti Československu.

Ondřej Konrád: Zasloužilí veteráni od Národního muzea

Okupace 1968

Překvapit to nemohlo nikoho.

Rusko Jelcinovo a dodejme, že i zpočátku Rusko Putinovo bylo státem, který se do určité míry začal otevírat Západu. Ještě v roce 1999 neprezentoval Vladimir Putin rozšíření Severoatlantické aliance na východ jako hrozbu, ale mluvil o potřebě spolupráce zaměřené na bezpečnostní problémy.

Po roce 2012 ale už máme co do činění s Ruskem, které Západ označuje jako nepřítele pro svou civilizaci. Putin po svém druhém zvolení fantazíruje o vytvoření jakési Euroasie, do níž by logicky měly patřit i bývalé satelity Sovětského svazu, které Kreml udržoval ve své říši všemi mocenskými nástroji včetně vojenské invaze.

Především v této souvislosti bychom měli vnímat návrh novely ruského zákona, který by uznal účastníky sovětské okupace Československa za válečné veterány. S odůvodněním, že okupační jednotky plnily úkoly při potlačení pokusu o státní převrat v Československu.

Miloš Zeman souhlas se vstupem vojsk nepodepsal

Rusko nás jen provokuje. Na místě je střízlivost, ale i důslednost, myslí si novinář Pazderka o upravené historii srpna 1968

Novinář Josef Pazderka

Má návrh ruského komunistického poslance Jurije Sinělščikova, bývalého seržanta sovětské armády, který v srpnu 1968 „osvobozoval“ Československo, šanci na úspěch? Své „druhy ve zbrani“ chce přeřadit do skupiny válečných veteránů.

Není totiž pravda, že návrh zákona je jakýmsi osamělým výkřikem ruských komunistů. Projednával se na setkání zástupců všech parlamentních frakcí, na němž byli i představitelé ministerstva zahraničí a několik desítek přímých účastníků vojenské okupace. Na závěr jednání bylo přijato usnesení, vyzývající poslance Státní dumy, aby tento návrh zákona urychleně podpořili.

To ale spíš vypadá na to, že komunistický návrh se má v ruské dumě docela čile k světu. A že dřív nebo později může být přijat. Navzdory konejšivému uklidňování, které vysocí představitelé Kremlu vysílají do Prahy a Bratislavy. (Mimochodem od Putina jsme to zatím neslyšeli).

V Moskvě ale určitě nepřehlédli shodu českých politiků při odsouzení „veteránského“ zákona. Aby jasně a bez vytáček vyjádřili svůj odpor prezident, premiér, ministr zahraničí i obě komory parlamentu – to bylo souznění, jaké u nás už dlouho nemělo a také asi dlouho nebude mít obdoby.

Invaze 68 optikou současného Ruska: Sovětské mýty a lži se vrací znovu do veřejného povědomí, varuje novinář Pazderka

Dokument televize Russia 1 s názvem Varšavská smlouva – odtajněné stránky. I o něm je řeč v Pro a proti

Jakým způsobem dnešní Rusko využívá invazi do Československa v roce 1968 ke své propagandě? A jak se k tématu staví čeští komunisté. I na to se ptá svých hostů Renata Kalenská v Pro a proti.

Podobná shoda panovala na Slovensku, kde zákon odsoudila nastupující prezidentka Zuzana Čaputová stejně jako premiér Peter Pellegrini, zastupující stranu Směr Roberta Fica.

Což nám jen připomíná, že ruská okupace v srpnu 1968 byla úderem, který rozmetal naděje a převrátil osudy několika generací Čechů a Slováků. Potupné ponížení, kdy občané byli nuceni pro přežití v zaměstnání podepisovat souhlas se vstupem vojsk coby bratrskou pomocí, zůstalo pro mnohé velkým životním traumatem.

Jiří Leschtina

Příslušníkem „osmašedesátnické“ generace je i Miloš Zeman, který souhlas se vstupem nepodepsal a vystoupil z komunistické strany. I proto je prezidentovo odsouzení návrhu zákona o veteránech srozumitelné a také chvályhodné.

S tím smutným dodatkem, že to je jediný světlý záblesk na jinak ponurém souznění českého prezidenta s politikou Kremlu.

Autor je publicista