Je možné, že Homo erectus vymřel později? Vědci zvažují jeho příbuznost s méně probádanými denisovany

Čtěte také

Homo erectus běžel bez vody za lovnou zvěří i přes 5 hodin. Umí to i domorodí lovci z Kalahari

Denisované jsou geneticky blízcí neandertálcům i moderní lidem, a díky nálezu jejich DNA v našich současnících víme, že se s nimi moderní člověk křížil. „Co dělají denisované v jihovýchodní Asii, když jejich první pozůstatky jsme našli na severu, na Sibiři, v horách?“ líčí překvapení vědců antropolog Vladimír Sládek.

Předmětem pozornosti badatelů se proto stává další druh pravěkého člověka, o němž už máme z jihovýchodní Asie doklady, Homo erectus. Vědci se začínají zabývat otázkou, zda toho neměl s denisovany společného víc, než jsme si doteď mysleli, zda nežil delší dobu. 

Izolované ostrovy

Čtěte také

Neandertálci měli oblíbené místo u pobřeží dnešní Normandie

Autorům studie, která vyšla v časopise Nature, se podařilo vytvořit časovou mapu pohybu a výskytu pravěkých lidských druhů ve světě. Ukázala, že podíl denisovské DNA od západu k východu rostl. „Čekali jsme, že směrem k Austrálii jí bude čím dál méně,“ vysvětluje Sládek.

Jihovýchodní Asie vždy nevypadala jako dnešní, izolované ostrovy. Z pevniny tam v pravěku mohly přicházet populace, které se ostrovními staly až později. To byl zřejmě případ vzájemně blízce příbuzných druhů člověka z ostrovů Flores a Luzon.

To, že v jihovýchodní Asii žil Homo erectus, je známo už delší dobu, nové metody výzkumu přitom můžou říct víc. než jsme se učili ve škole. „První nálezy z Asie spadají do období 1,8 až 1,7 milionu let. Vidíme je až do éry zhruba 100 tisíc let před dnešní dobou,“ říká antropolog Lukáš Friedl.

Migranti z Afriky

Druhové jméno erectus, vzpřímený, vychází z dobového pojmenování z 19. století. Tehdy označený druh Pithecantropus erectus se přejmenoval a dnes původní skupinu tvoří dva druhy rodu Homo, jedna dostala druhové jméno ergaster.

Název erectus zůstal příslušníkům první migrační vlny těchto homininů, kteří přišli Asie do Afriky. Vědci si původně mysleli, že vyhynuli dřív. Jenže moderní metody molekulární genetiky je vedou jiným směrem. „Skrze ty tajemné denisovany se možná část jejich DNA dostala do moderních lidí,“ uvažuje Vladimír Sládek.

Starobylá DNA

Čtěte také

Tempo mutací je u člověka pomalejší než u lidoopů

K ověřování případné příbuznosti denisovanů a druhu Homo erectus by vědcům pomohlo, kdyby objevili další kosterní pozůstatky denisovanů. Těch našli zatím jen minimum, mají jednu čelist z Tibetu a pár dalších kostí. Další pomůckou by byla denisovská DNA.

„Ze starobylých kostí získat DNA nelze. S tím jak degraduje, jak se rozkládá v čase, nedostaneme se dost hluboko,“ upozorňuje Vladimír Sládek.

V aktuální studii vědci odhalili tuto DNA ve vzorcích 400 současných lidí. Z nich 200 pocházelo přímo z oblasti jihovýchodní Asie a 200 odjinud. „Nosíme v sobě stopy minulosti a našli jsme nástroje, jak se na ně podívat,“ zdůrazňuje antropolog.

Tajemní denisované

Vědci dokážou proniknout ještě hlouběji do minulosti díky molekulární genetice. Zatím ale nevědí, proč nacházejí denisovskou DNA, ale téměř žádné fosilní pozůstatky.

„Poslední výskyt Homo erectus byl 100 000 let před dneškem, nedivil bych se, kdyby se někdo pokoušel izolovat stopy DNA i z těchto fosilií,“ naznačuje případný další směr výzkumu Lukáš Friedl.

Odkazuje na nedávný objev druhu Homo naledi, na jehož výzkumu se podílel. Jde o druh člověka rovněž ze středního pleistocénu, ale z jiného regionu, pocházel z jižní Afriky. Ostatky jsou staré 250 až 300 tisíc let, a přitom zatím neztvrdly. „Kosti jsou kosti, pořád to není kámen, pravá fosílie,“ popisuje Friedl.

Artefakty, sedimenty a koprolity

„Máme ještě také artefakty, které k tomu druhu patří,“ doplňuje Vladimír Sládek. Připomíná, že vědci dnes DNA pravěkých předků a příbuzných člověka nehledají už jen v kostech, ale i v sedimentech. Touto formou jsou schopni dokázat, kteří konkrétní pravěcí lidé v dané oblasti byli, stopy v sedimentu zůstávají. 

K určení toho, jaký druh v oblasti byl, můžou přispět také koprolity, fosilní pozůstatky výkalů prehistorických lidí. Lukáš Friedl vzpomíná na nález exkrementu z roku 2018, kterého byl svědkem během vykopávek v Portugalsku. Jeho kolegové z Dánska se teď snaží na základě rozboru proteinů z nalezeného vzorku zjistit, zda ho na daném místě zanechali neandrtálci anebo moderní lidé.

Poslechněte si Laboratoř o předcích moderních lidí v jihovýchodní Asii, klimatických jevech, které přispěly k vývoji člověka v Africe, a o severských tancích v době kamenné. Debatují antropologové Vladimír Sládek a Lukáš Friedl a herečka Martina Hudečková.