Je francouzská fotbalová reprezentace rasistická?
Má francouzský fotbal problém s arabskou menšinou? A koho reprezentanti francouzského národního mužstva, jejichž rodiče pocházejí ze severní Afriky, vlastně reprezentují?
Tyto provokativní otázky si při zahájení evropského šampionátu v kopané klade americký bezpečnostní časopis Foreign Policy.
Aktuálně se jejich odpovědi točí kolem Karima Benzemy, který nejenže nezpívá při nástupu národní hymnu, ale ještě si při Marseillaise odplivuje.
Nejde ale jen o tenhle opakovaný projev neúcty. Benzema, francouzský občan, který se narodil v rodině alžírských imigrantů, tentokrát v rozhovoru pro jeden španělský časopis prohlásil, že ve Francii vládne rasismus, který zřejmě trenéra ovlivňuje i při sestavování národního týmu. A nastal poprask. Tímto výrokem se prý ze sportovce, který dostává za kopání do míče 200 tisíc eur týdně, stal hráč v politickém dramatu, které následovalo nejen na sociálních sítích.
„S francouzským útočníkem Realu Madrid samotným se totiž v národním týmu Francie pro eurošampionát nepočítalo,“ oznámila nedávno Francouzská fotbalová federace. Trenér to pak vysvětlil probíhajícím soudním sporem, při kterém vyšlo najevo, že Benzema pomáhal gangsterům s vydíráním jednoho svého spoluhráče.
Nepovolat ho do mužstva prý ale nebylo úplně moudré – tvrdí nejen hlasy zaznívající z pětimilionové menšiny severoafrických přistěhovalců arabského původu a islámského vyznání. Argumentují tím, že v sociálně napjaté situaci by prý Benzema na hřišti byl dobrým vzorem problematické etnické mládeži z francouzských předměstí.
Koho reprezentuje reprezentace?
Zastal se ho i socialistický poslanec a někdejší ministr školství Benoît Hamon, podle kterého prý fotbalista odhalil francouzskou realitu a rasovou netoleranci. Benzema pochopitelně svým slovem do pranice nahrál i francouzským nacionalistům, kteří už v minulých dekádách namítali, že při pohledu na národní mužstvo, složené převážně z nebělošských hráčů, prý Francii už ani nepoznávají. Tak to alespoň kdysi řekla předsedkyně francouzských nacionalistů Marine Le Penová.
Časopis Foreign Policy připomíná, že složení národního fotbalového týmu s modrými dresy prý odjakživa bylo barometrem francouzské tolerantnosti. A v časech imigrantských nepokojů a teroristických útoků je to mnohem citlivější téma, než když před necelými dvaceti lety – v roce 1998 vyhrál národnostně pestrý tým Francie nad favorizovanou Brazílií.
Tehdy prý heslu „v pestrosti je naše síla“ věřilo daleko víc Francouzů než dnes. Ještě v roce 2010 si 39 procent Francouzů myslelo, že islám hraje v životě země příliš důležitou roli, letos už si to myslí víc než polovina.
Přestože si prý většina veřejnosti nedělá iluze o Benzemově charakteru, beztak se prý o rasové problémy nikdy dřív nezajímal, evidentně svým výrokem o francouzském rasismu ťal do živého. „I kdyby Francouzi nakrásně v šampionátu vyhráli, pořád si budou muset odpovědět na základní otázku: Za kterou Francii vlastně naši modří hrají?“ uzavírá magazín Foreign Policy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
