Jaroslav Šonka: Komorní mouřenín

V oněch dobách ještě v koloniích na plantážích cukrové třtiny pracovali otroci, kteří pocházeli z Afriky. Známý je z těch časů i takzvaný atlantický trojúhelník, využívající proudů a větrů v Atlantiku: Podél afrického pobřeží s loďmi plnými zbraní do Afriky, zde lov lidí, pak přes Atlantik do karibské oblasti, a na závěr s cukrem a rumem do Evropy.

Také rodina Schimmelmannů měla otroky a co víc, usilovala nikoli o jejich svobodu, ale o jejich spásu. Na pomoc byli přizváni Moravští bratří. Ani oni se nestarali o svobodu svých černých oveček, ale o to, aby byly monogamní. A v této situaci si jeden ze Schimmelmannů opatřil pro svou evropskou domácnost komorníka černé pleti.

V osvícenských kruzích se tehdy debatovalo o podstatě lidství, o lidských právech a svobodách. V krásné zjednodušené verzi nám to předvádí i Wolfgang Amadeus Mozart ve své Kouzelné flétně. Monostatos je také takový komorní mouřenín.

Schimmelmannův komorní mouřenín v Kodani a Wandsbeku posléze dospěl, holky ho měly rády, a vznikla otázka, co s ním. V diskusi u kávy či kakaa padaly otázky: Může být komorní mouřenín v dánském království otrokem? Nemůže. A stane se zase otrokem, když se vrátí na Panenské ostrovy? To také vypadá divoce. Nakonec byl tenhle původně malý a pak velký a krásný černý kluk oženěn, a jeho potomci žijí ve Šlesvicku-Holštýnsku a v Dánsku dodnes. Ten příběh se odehrál před 250 lety.

Závěry tehdejší debaty dospěly až k dnešnímu uznání všeobecné platnosti lidských práv.

Prosadit úplný zákaz otroctví však trvalo ještě desítky let. William Wilberforce postupně dosáhl ve Velké Británii zákazu obchodu s otroky a pak zákazu otroctví jako takového. Kolem roku 1800 bylo všem osvícencům jasné, že lidská důstojnost a lidská práva jsou celosvětová. V první půli 19. století se britská „West Africa Squadron", silná flotila, starala podél západoafrického pobřeží o to, aby odtud Španělé či Portugalci nepašovali otroky do Ameriky.

O osvícenství se sice učíme ve škole, ale dnes to vypadá tak, že spíše umíme hovořit o nekompatibilních kulturách i o nemožnosti dorozumění s muslimy. Na historii uznání lidských práv, která se odehrála právě na našem evropském kontinentu, se však nepamatujeme.