Jan Vávra: Udělal Milion chvilek chybu?

Kromě Křečkovy dosti problematické minulosti působí jako varovný signál zejména jeho prohlášení, že úřad ombudsmana není úřadem na ochranu lidských práv. Nebo že by se vůbec neměl zabývat diskriminací ve společnosti. Na druhou stranu byl Křeček demokraticky zvolen poslanci v tajné volbě, tedy má nezpochybnitelný mandát.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Zbytečně horká krev Milionu chvilek

Iniciativa Milion chvilek pro demokracii ohlásila – jako reakci na Křečkovo zvolení – novou sérii demonstrací. Hned se objevilo několik komentářů, které to považují za chybu. Jde údajně o přehnanou reakci, nebo dokonce o skandalizační kampaň. Je tomu skutečně tak?

Pomiňme teď fakt, že v demokratické společnosti má každý právo demonstrovat proti čemukoli, co se mu nelíbí. Podstatné je, že při veškerém respektu k zásadám zastupitelské demokracie ne každé rozhodnutí volených zástupců musí být správné jen proto, že poslanci byli zvoleni ve svobodných volbách.

Volby, a jinak držet krok

Známe mnoho případů, kdy se nedemokratické a totalitní režimy dostaly k moci zcela demokratickou cestou. Ostatně populisté všeho druhu se obhajují tvrzením, že byli zvoleni lidem, a kdo proti nim protestuje, pohrdá vůlí lidu. V tomto pojetí mají občané možnost se vyjádřit ve volbách, pak se ale musí vůli lidu podřídit. Pokud se to někomu nelíbí, má si založit vlastní stranu.

Čtěte také

Činnost Milionu chvilek je nutně politická, ale jen v míře občanské angažovanosti, myslí si místopředseda spolku Roll

Jakkoli jsou svobodné volby klíčové, demokracie je postavena na více institutech. Je to třeba nezávislá justice, zajištující právní stát, svobodná a nezávislá média, zajišťující kontrolu moci, mechanismy zaručující ochranu menšiny před diktátem většiny, prostor pro nejrůznější občanské iniciativy, od těch apolitických po politické.

Pokud se Milion chvilek domnívá, že státní správa a významné instituce jsou krok za krokem systematicky a záměrně politicky rozkládány a privatizovány, není rozhodně svolávání demonstrací přehnané. Předseda Mikuláš Minář dokonce varuje před maďarským či polským modelem, ve kterém jsou justice, média, státní správa a veřejné zakázky podřízené vládním politikům. V takové situaci už nelze hovořit o zcela svobodných volbách, protože vládní politici mají naprosto odlišné možnosti než opoziční.

Impotentní opozice

Aktivita Milionu chvilek vychází z faktu, že tato iniciativa díky silné společenské podpoře postupně přebírá roli opozice. Je to způsobeno tím, že opozice se ukazuje čím dál více jako politicky zcela impotentní a neschopná se domluvit na jakékoli společné taktice, kromě neproduktivního politikaření. Milion chvilek tak reaguje na nové politické trendy – známé nejen u nás –, jako je růst populismu, oslabování role médií, volání po autoritářských způsobech vlády a šíření strachu a nacionalismu.

Tak jako vládnoucí politici volí stále častěji nové způsoby komunikace, mění se i způsoby, kterými společnost – nebo aspoň její aktivnější část – na politické procesy reaguje. To by si měli kritici ze strany politiků, ale i novinářů uvědomit.

Jan Vávra|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Klíčové samozřejmě bude, kolik lidí se Milionu chvilek podaří shromáždit a jak velké demonstrace budou. V každém případě jde ale o nový fenomén, který ukazuje na měnící se přístup společnosti ke správě věcí veřejných.

Autor je komentátor Českého rozhlasu