Petr Fischer: Babišův výsměch opozici. Co si z něj vzít?
Andrej Babiš (ANO) má dobrý marketing a snadno trefuje slabá místa soupeřů. Nejnověji se mu to daří s označením prezidenta Petra Pavla lídrem opozice. Není to sice fakticky pravda, ale koho dnes zajímají fakta. Obraz funguje, dobře se pamatuje, a ještě oslabuje hlavu státu jako součást výkonné moci, kterou je z politické logiky potom nutné korigovat.
Čtěte také
Je přitom jedno, zda tuto marketingovou metaforu (přenesení významu, umožňující urychlení a usměrnění rozpravy) Babiš vymyslel, nebo ji jen převzal od agilního a arciarogantního ministra Motoristů sobě Petra Macinky. Hlavní je funkčnost současného užití, kterou premiér cíleně využívá podobně jako jeho zahraniční nosič vody.
Prasklina v ODS
Stejně se Babišovi daří zachytit podstatnou prasklinu v opozičních lavicích ODS, tedy rozpor mezi mediální prezentaci bývalého a současného předsedy této strany. Petr Fiala sice po prohře ve volbách post předsedy uvolnil Martinu Kupkovi, ve veřejném prostoru je však najednou téměř aktivnější než v premiérských dobách.
Čtěte také
Babiš z toho nedělá jen gag ve stylu „Kdo je tu předseda?“, na němž je dobré se točit, nýbrž zásadní spor uvnitř ODS, která jaksi neví, čí je, proto může těžko usilovat o vedení českého lidu, ať už na jakékoliv úrovni.
I tady trefuje Babiš do černého. Fialův důraz na trvalejší spojení opozičních sil jako jedinou správnou cestu, jak do budoucna porazit Babiše a trolí a nacionalistické strany na něj přilepené, je skutečně v radikálním rozporu s Kupkovou snahou odpojit se od jakékoliv nostalgie či oživování Spolu.
Přeceňuje ODS síly?
Kupkova ODS možná opravdu přeceňuje svou ideovou a personální sílu nejen uvnitř strany, ale zejména v rezonanci společnosti. Navíc, jak ukazuje například čerstvý příklad z Maďarska, hegemona scény nelze porazit samostatně, nýbrž pouze v plošném, celospolečenském propojení.
Čtěte také
Není jisté, zda by nové či dokonce širší Spolu bylo něčeho takového schopné, čistě matematicky to ale dává velký smysl, protože hlasy, které bez Spolu budou ve volbách propadat, mají svou důležitost. Fialův důraz na Spolu by ale potřeboval nejen novou formu, ale hlavně zásadně nový obsah.
Fiala prohrál na přehlížení části voličů, na něž nikdy nemířil, protože jsou prý plně Babišovi. Jenže výhra Magyara naopak ukázala, že vládce scény můžete skutečně porazit jen na domácím hřišti. Na ně se musíte v politice zaměřit, tam je skutečný voličský potenciál.
Politická slepota
Nemáte nic jiného než Antibabiše, směje se opozici premiér, a má vlastně z velké části pravdu. Nestačí nebýt jako Babiš, je třeba být jinou, ale stejně doširoka působící silou. Kupka se jal se staronovou vlnou ODS oživovat dávná pravo-levá ideologická schémata, na něž se dnes v politice už nehraje.
Fiala nabízí opakování postupu, který se sice jednou povedl, jednou ale zásadně selhal. Obsahově však nepřináší nic nového. Ani změnu strategie ne. Voliči jako by byli pořád stejní, pole bylo věčně rozděleno a čekalo se jen, zda se fronta střetu přece jen nějak zázračně neposune a voliči nečekaně nepřeběhnou na druhou stranu.
Vítězství Magyara v Orbánii bylo i nebylo zázrakem. Vítěz voleb šel spolu s jinými voličům naproti, a to i těm soupeřovým, kteří se zdáli být neoblomní, jenže nakonec pustili Orbána k vodě. A to i na Orbánově nejdomáčtější půdě.
Kupkova aktuální ODS ani Spolu ve Fialově hlavě nic takového nepodnikají. To, že jdou proti sobě, z čehož si Babiš dělá legraci, není až taková hrůza. Horší je jejich slepota vůči politické realitě, kterou umí Babiš dál udržovat ve své marketingové režii.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
