Jan Vávra: Realistický krok Realistů
Rozhodnutí vedení strany Realistů nechat své členy hlasovat o rozpuštění strany dokládá nelehký úděl nacionalistů v současné Evropě. Realisté vznikli před třemi roky v době všeobecné víry v celkové vítězství nacionálních stran napříč celou Evropou.
Evropská unie měla podle těchto prognóz skončit s diktátem neschopných a od lidu odtržených bruselských elit, s nebezpečnými sny o dalším sjednocování a vrátit se ke společenství silných národních států, spojených ekonomickými zájmy.
Extremisté proti své vůli pomohli evropské demokracii, míní slovenský komentátor
Nakonec to nedopadlo tak špatně, jak se demokraté obávali a extremisté a populisté doufali, vrací se k evropským volbám komentátor slovenského Denníku N Peter Morvay.
Realisté se sami označovali za pravicovou konzervativní stranu, mezi jejíž hlavní témata patřily národní zájmy, klasický model rodiny a bezpečnostní politika, což Evropská unie podle nich ohrožovala.
Jejich hlavní tvář, v Německu působící politolog Petr Robejšek, nemilosrdně tepal Evropskou unii za neschopnost a sociální inženýrství.
Ačkoli před volbami odhadoval volební potenciál svých Realistů dost nerealisticky na 20 %, v parlamentních volbách 2017 strana získala pouze 0,71 % a Petr Robejšek se zařadil mezi poněkud vyčpělé věrozvěsty lákající nespokojené a vystrašené občany na tvrzení, že před zmatkem globálního světa nás zachrání útěk do minulosti, za pevné hranice národních států.
Populisté s lidskou tváří
Dnes víme, že Evropské volby dopadly úplně jinak a že jestli někdo skutečně posílil, jsou to ekologicky zaměřené a liberální strany, které budou naopak usilovat o užší evropskou spolupráci. Nakonec projev nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von de Leyenové před evropskými poslanci vyzněl v tomto smyslu jednoznačně.
Dánští sociální demokraté získali zpět své voliče kritikou migrace. Recept pro ostatní to ale není
Sociálnědemokratické strany ve většině zemí Evropy procházejí z mnoha důvodů těžkými časy. Jednou z příčin je příklon jejich tradičních voličů k protiimigračním populistům.
Kromě ochrany klimatu, kterou populisté všeho druhu odmítají, protože ohrožuje svobodu národního státu spalovat to, co je pro místní průmysl nejlevnější, jsou na pořadu dne sociální otázky, které bývají spojovány s větší evropskou integrací.
Nová předsedkyně komise zmínila třeba minimální mzdu ve všech zemích EU a úvahu o vyšších evropských daních pro velké společnosti.
Větší váhu by měl mít i Evropský parlament, což je opět něco, co populisté všeho druhu odmítají.
To samozřejmě neznamená, že by nacionalisté a nacionalističtí populisté zmizeli ze scény. V některých evropských zemí – jako je Itálie, Maďarsko nebo Polsko – naopak posilují. Jinde – jako třeba v České republice – byli nahrazeni populisty s lidskou tváří, kteří nestaví jen na národní výjimečnosti a slibují ráj úplně pro všechny.
Rozum (spíše) vítězí
Mimochodem Češi trpí v poslední době výrazným nedostatkem národních buditelů, vždyť boj za zachování národní identity musí vest politik, který sem doputoval až z Asie. Kdyby tu byl český národní vůdce podobný Donaldu Trumpovi, už by ho dávno poslal zpátky do Japonska.
Kolaja: Volby jsou zdviženým ukazováčkem od občanů. Nacionalisté nám ukazují úplně jiný prst
Ve volbách do Evropského parlamentu oslabily dvě nejsilnější frakce – lidovci a socialisté už dohromady nemají většinu. Naopak posílili evropští liberálové, Zelení a také euroskeptické strany, které obsadí zhruba šestinu křesel.
Přes to všechno ve většině zemí Evropy vyhrávají zastánci víceméně racionálních řešení současných problémů. A nejedná se jen o takzvané staré země, stačí se podívat třeba na Slovensko. Existuje ale jedno specifické bojiště populistů s realitou globalizujícího se světa, a tím je Velká Británie.
Boj s populisty je vždy bojem s přitažlivými, lákavě znějícími marketinkovými hesly.
To nakonec dokázal již zmiňovaný Petr Robejšek, který svůj věhlas založil na dramaticky zjednodušených prognózách, díky kterým se na krátkou dobu stal miláčkem médií.
Proto bude užitečné sledovat, jak tento zápas racionálního uvažování a líbivých marketinkových hesel v kolébce demokracie nakonec dopadne. Na evropském kontinentu – jak se zdá – zatím rozum spíše vítězí. Bohužel o České republice to zatím tak úplně neplatí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Jiří Pehe: Místo pohřbu Evropy nová energie
Ještě před dvěma roky se zdálo, že Evropská unie by za jistých okolností mohla směřovat k rozpadu nebo značnému oslabení.
-
V boji proti populismu jsou potřeba pokrokoví politici, předvídavost a vidina lepší budoucnosti
Většina lidí už má dost neustálých eskalací problémů a štěpení společnosti. Stále více občanů má pocit, že nejde o řešení problémů, ale pouze o jejich zneužívání.
-
Jan Vávra: Populismus u nás nehrozí?
Bez většího ohlasu prošla českými médii výzva k záchraně Evropy před narůstajícím vlivem populismu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
