Jan Vávra: Kdo zpochybňuje důvěru?

12. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ministryně spravedlnosti Marie Benešová
0:00
/
0:00

Nedávno vyšlo najevo, že ministryně spravedlnosti Marie Benešová poslala vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze Lence Bradáčové dopis, ve kterém kritizuje úniky z vyšetřování, které provázejí případ soudce Vrchního soudu v Praze Zdeňka Sováka.

„Vzhledem k rozsahu, míře detailu a vyznění předmětných informací“ je podle ministryně pravděpodobné, že informace unikly záměrně od orgánů činných v trestním řízení. Podle Benešové jsou takové řízené úniky způsobilé narušit důvěru veřejnosti v řádné fungování těchto orgánů.

Čtěte také

Úniky ze spisů, především úryvky odposlechů ať již policie, nebo BIS mají v Česku bohatou tradici a jsou oblíbenou potravou médií. Vzpomeňme na rozhovory známého dua Mazánek–Kolibřík, tedy pražského primátora Béma a jeho přítele, politického podnikatele Janouška, nebo na legendární Horníkovy kapříky, kteří ovlivňovali výsledky fotbalových zápasů a dočkali se i divadelního zpracování. Nebo na Peltova zajíce, o kterém je třeba vědět, kudy běží, jak ve společeném hnízdečku lásky instruoval první muž našeho fotbalu náměstkyni na ministerstvu školství.

Kdy se dočkáme odposlechů

Když pomineme účelové úniky ze spisů, které pouští obhajoba, aby zkomplikovala vyšetřování, policisté většinou podstrčí médiím informace ve dvou případech. V prvním se obávají, že by někdo mohl jejich vyšetřování zamést pod koberec, protože se týká někoho mocného a vlivného. V druhém unikají odposlechy v případech, kdy jsou vyšetřovatelé frustrováni z toho, že se s jejich zjištěními dlouho nic neděje.

Čtěte také

Podobné praktiky ovšem nejsou běžné jen u nás. V takových Spojených státech sice neunikají policejní odposlechy, zato se z médií dovíte jiné věci, o kterých se nám může jen zdát. Nebo si myslíte, že by nějaké české noviny otiskly doslovný přepis téměř hodinového telefonátu Miloše Zemana? Ostatně je zajímavé, že sama paní ministryně použila podobný způsob, když úřední komunikaci se státním zastupitelstvím sama zveřejnila.

Úniky telefonátů, odposlechů i celých tajných dokumentů do médií jsou jedním z fenoménů naší doby. Julian Assange, Edward Snowden a tisíce dalších hackerů nám umožnili dozvědět se nepříjemnou pravdu o reálném fungování politiky, odhalili utajené smlouvy, policejní odposlechy, zákulisní dohody mezi ekonomickou a politickou mocí.

Krize důvěry

To má samozřejmě své důsledky v globální ztrátě důvěry v demokratické instituce. Filosof Václav Bělohradský hovoří o tom, že v tomto „ledovém proudu uniklých sdělení“ jsou obnaženy mocenské hry a lidé jsou donuceni dívat se na demokracii střízlivým pohledem. Můžeme se samozřejmě zachovat jako fotbaloví fanoušci, kteří přes opakované důkazy o tom, jak skutečně fungují fotbalové soutěže, pokládají své kluby za nezpochybnitelné idoly. Ale z většiny populace udělají uniklá sdělení zklamané skeptiky, kteří už žádnému politikovi neuvěří.

Ukazuje se, že ani drastické tresty, které třeba v USA za zveřejňování utajených dokumentů hrozí, úniky nevymýtí. Politici by se proto – kromě represe – měli soustředit na vytváření důvěry v jimi řízené instituce, to je ale dlouhodobý a namáhavý proces. O resortu spravedlnosti to platí dvojnásob.

Jan Vávra

Orgány činné v trestním řízení musejí samozřejmě striktně dodržovat pravidla, ale paní ministryně by se měla především snažit ještě o něco jiného. Právě v době, kdy nás ledový proud uniklých sdělení zbavuje všech iluzí o fungování demokracie a chování politiků, by nás měla umět přesvědčit o tom, že justice u nás funguje tak, že spravedlnosti je možné se dovolat za každých okolností.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio

Související