Jan Januš: České právo se v roce 2020 přiblížilo kolapsu. Justice ale funguje i přes některé kauzy správně

9. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jednací síň Státního soudu v Praze

Rok 2020 vstoupí do dějin jako období, kdy devalvace práva, spočívající v jeho odtržení od reálného života, pochopitelnosti a nepochopitelnosti, a tím často rovněž obecné přijatelnosti, dosáhla svého prozatímního vrcholu.

Ve Sbírce zákonů sice přibyly stovky nových položek, skutečně důležitých zákonů, nařízení nebo vyhlášek ale vzniklo naprosté minimum. Dílčím způsobem se například pozměnil trestní zákoník, ve kterém vzrostly hranice škod u jednotlivých trestných činů, zákoník práce nebo zákon o obchodních korporacích, tyto posuny se ale naplno projeví spíše až v roce 2021.

Čtěte také

O to více vzniklo různých opatřeních reagujících na koronavirovou pandemii. To je sice na jednu stranu naprosto pochopitelné, vláda a s ní rovněž parlament musejí reagovat na to, co se zrovna děje, o současné krizi práva je ale naprosto vypovídající, jakým způsobem k tomu přistupují.

Bez snahy o trvalé řešení

Jednotlivá opatření totiž vznikají úplně stejně, na jaře, jako na podzim. Bez širší diskuze, s chybami a nelogičnostmi, které úředníci ještě proti zdravému rozumu obhajují, často bez větší provázanosti, a co je vůbec nejhorší, pouze na dané konkrétní situace bez jakékoliv ambice zavést třeba v případě odškodňování a podpor podnikatelů obecnější a dlouhodobě platný srozumitelný systém s jasnými mantinely.

To je ale jen jedna část problému. Další spočívá v tom, že vzhledem k aktuální situaci nejsou dostatečně probírána nová právní pravidla, která Českou republiku už brzy čekají na popud Evropské unie. Ta se přitom týkají naprosto zásadních věcí, například řešení podnikatelských dluhů a oddlužení. Na odbyté přípravy můžeme později doplatit.

Personální obměny

Čtěte také

K devalvaci práva navíc přispívají také některé justiční kauzy, nepříjemné je aktuálně zejména podezření dopadající na soudce Vrchního soudu v Praze Zdeňka Sováka, kterého se některá média chopila tím způsobem, že i kdyby se soudce nakonec zcela očistil, část veřejnosti už na něj, a s ním i na celé české soudnictví, nikdy názor nezmění, a to ve smyslu rčení „na každém šprochu pravdy trochu“. Na jiných věcech se ale ukázalo, že justice funguje správně, znát to bylo zejména na výměnách předsedů některých krajských soudů, které probíhaly a probíhají naprosto bezproblémově.

Na personální změny byla justice v roce 2020 vůbec bohatá: Předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala jmenoval prezident Miloš Zeman ústavním soudcem a na jeho místo poslal se zbytečnou prodlevou a bez jakékoliv diskuze spíše nevýrazného Petra Angyalossyho. Naopak Soudcovská unie si do svého čela zvolila velmi výraznou tvář, emeritního předsedu Městského soudu v Praze Libora Vávru. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský pak podle některých nakročil k prezidentské kandidatuře, soudě z jeho nedávného a zcela nesoudcovského rozhovoru pro ČT24.

Věřme, že české soudy jsou a budou v dobrých rukou, zatím o tom nemáme důvod pochybovat. Horší to je, jak už jsem naznačoval, s tvorbou legislativy, kde bychom potřebovali opravdu širokou a systémovou změnu. Možná ale i v tomto můžeme brát popisovanou devalvaci práva, blížící se možná k opravdovému zlomu, projevujícímu se už nyní například neposlušností některých hostinských, pozitivně. Budu-li totiž parafrázovat egyptologa Miroslava Bártu, každý kolaps znamená nový začátek.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz

autor: Jan Januš
Spustit audio

Související