Jan Vávra: Kdo vítězí v politice?

Nejdříve nominovalo na ministra člověka, který nedokázal vysvětlil podezřelé okolnosti svého soukromého podnikání. Potom předseda poslaneckého klubu oznámil, že byl přijat na několikaměsíční stáž na univerzitě v americkém Oregonu, a proto se vzdá pozice předsedy klubu, poslancem ale zůstane. Rychle se ovšem ukázalo, že o svém odjezdu věděl už řadu měsíců před sněmovními volbami, a přesto kandidoval jako lídr v Libereckém kraji.

Čtěte také

Radko Kubičko: Kyperské varování pro hnutí STAN

A nakonec vyšlo najevo, že hnutí dostalo peníze od firem ovládaných společnostmi z Kypru – další peníze přitom údajně pocházely od firmy s trestně stíhaným spolumajitelem. Opozice se k tomu neúspěšně pokusila svolat mimořádnou schůzi sněmovny. Vysvětlení financování hnutí ale požadují i jeho koaliční partneři.

Bezúhonní starostové

STAN dosud těžil ze všeobecně rozšířeného přesvědčení, že lži, podvody, korupce a jiné nepravosti se dějí především ve „velké“ politice, případně na úrovni kraje nebo ve velkých městech, ale pokud byl někdo starostou malého města nebo obce, tak to jistě dělal z osobní potřeby pomáhat lidem.

Podobně se věřilo, že nezávislí kandidáti jsou ze své podstaty poctiví a nemohou být namočeni do žádných podezřelých kšeftů. Toto přesvědčení o neposkvrněném početí starostů a nezávislých nyní dostává trhliny. Z hnutí se stává standardní politická strana se – v našich podmínkách – zcela standardními problémy.

Čtěte také

Radko Kubičko: STAN jako nestandardní strana

Svědčí o tom i zcela standardní reakce na zveřejněné informace, ze které čiší především nedostatek sebereflexe. Vedení STANu jak kandidáta na ministra, tak poslance Farského hájilo a výtku koaličních Pirátů, že by strany neměly brát peníze z pochybných zdrojů, předseda Rakušan odmítá, protože prý hnutí neporušilo zákon.

Reputační šrámy

Je otázkou, jaký bude mít tato epizoda vliv na preference hnutí STAN i na důvěryhodnost Fialovy vlády. Výsledkem ale bude nejspíše další zklamání a další pokles důvěry lidí v politiku. Tedy něco ve stylu „doufali jsme v příchod spasitele, ale dopadlo to jako obvykle“. Přitom by bylo určitě prospěšné, kdyby i tato příhoda pomohla u veřejnosti nahlodat iluzi, že politické strany jsou spolky Mirků Dušínů, jakkoli se do této polohy stylizoval i předseda STANu Vít Rakušan, který ještě nedávno veřejně uvažoval o kandidatuře na prezidenta republiky. Výsledkem každého dalšího zklamání je totiž pokračování v trendu, který popisuje filosof Václav Bělohradský, kdy se místo politické opozice formuje opozice vůči politice – to je letitý problém naší demokracie.

Veřejnému životu by tedy prospělo, pokud by občané přestali mít nepřiměřená očekávání a začali k politikům přistupovat jako k politikům, a ne jako ke spasitelům. Výrazně by to i vzalo vítr z plachet populistům. Neznamená to samozřejmě politikům vše odpouštět, ale jenom vzít jako realitu to, co tvrdí řada psychologů a psychiatrů – nedávno třeba na ČRo Plus forenzní psycholog Stanislav Hájek –, tedy že „úspěšní psychopati končí v politice, méně úspěšní v kriminále“.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Alternativou k neustále se opakujícím zklamáním z politiků je možnost, že do politiky nastoupí i lidé, kteří ji budou skutečně brát jako službu veřejnosti. V současném mediálním provozu to sice nebudou mít proti těm s psychopatickými sklony jednoduché, ale třeba se to někdy podaří. Nakonec strany současné vládní koalice také vyhrály volby bez lhaní a nabubřelých hesel.

Autor je komentátor Českého rozhlasu