Jan Vávra: Extremisté do slušné společnosti nepatří

20. únor 2022

Je pochopitelné, že energie, kterou předváděl Tomio Okamura při své celkem úspěšné snaze blokovat chod Poslanecké sněmovny, vyvolala v hlavách vládních politiků myšlenky na to, se s možností obstrukcí ze strany opozice jednou provždy vypořádat a změnit zákon o jednacím řádu sněmovny. Přesto to není dobrý nápad.

Koalice si na současné problémy zadělala sama snahou protlačit pandemický zákon v režimu legislativní nouze – to ale nedokázala obhájit přesvědčivými argumenty. Navíc nezvládla ani přesvědčit své senátory, aby upřednostnili zájem vlády před vlastními obavami, že hlas pro tento zákon může ohrozit jejich šance na znovuzvolení.

Čtěte také

Je třeba také připomenout, že obstrukce ve sněmovně velmi ráda používala i ODS a TOP 09, například v případě schvalování EET, když zpozdily platnost zákona skoro o rok. A když Babišova vláda nakonec zařadila hlasování o novele na pevný čas – obstrukce tím skončily –, stěžoval si dnešní premiér Fiala na „znásilnění jednacího řádu ze strany vládní většiny“.

Ne, že by omezení času na projevy – třeba po vzoru Bundestagu – jednání sněmovny neprospělo, podobně jako by množství hovořících poslanců pročistil britský model, kdy člen parlamentu nesmí svůj projev číst a může pouze nahlédnout do poznámek. Přesto není okamžitá změna jednacího řádu tím správným krokem proti extremistům, na které si stěžuje třeba premiér Fiala.

Uprchlíci nikde

Je zřejmé, že Tomio Okamura potřebuje nějaké téma. Davy uprchlíků, kterými strašil, stále nepřicházejí, covid pomalu ustupuje a s ním i různá omezení. Pandemický zákon se hodí i iniciativě Chcípl PES, která má proti čemu protestovat.

Čtěte také

Je známou skutečností, že odpůrci očkování, roušek a všech omezení se víceméně kryjí se zastánci nejrůznějších konspiračních teorií a se čtenáři deizinformačních webů. Ovšem jejich agresivita, volání po pověšení zrádců i poštvávání demonstrantů na domovy poslanců svědčí o tom, že náš veřejný prostor se stává nebezpečným.

Násilné demonstrace proti opatřením, která mají bránit šíření omikronu, se neodehrávají samozřejmě jen u nás. Ovšem naši politici, policie, společnost i média přistupují k extremistům mnohem shovívavěji. Policie nevidí ve vyhrožování oběšením nic protiprávního, předseda SPD sice není ve vedení sněmovny, ale jeho poslanci jsou zastoupeni ve výborech a ostatní strany s ním čile vyjednávají.

S Okamurou je nakládáno jako s demokratickým politikem, média ho zvou do diskusí, aby svojí demagogií vyvažoval více či méně rozumné názory. Když se ale podíváme třeba do Německa, tam je AfD mnohem více izolována, a to není ani zdaleka tak extremistická jako naše SPD.

Obchod se strachem

Neměli bychom zapomínat, že Okamura intenzivně pracuje na rozkladu demokracie, na zpochybnění našeho členství v Evropské unii a NATO, třebaže to nedělá z hlubokého přesvědčení jako Jaroslaw Kaczynski nebo z neukojitelné touhy po moci jako Viktor Orbán. Jde o politického podnikatele, jehož prodejním artiklem je strach.

Spíše než vymýšlení administrativních zákazů by tedy bylo užitečnější se snažit vytvořit takové společenské prostředí, ve kterém by demagogie a populistické strašení neměly šanci uspět. Nebo by alespoň měly menší šanci než dosud. Pokud nebude všeobecně akceptované, že extremisté do slušné společnosti prostě nepatří, budeme se pořád potýkat se šibenicemi, zveřejňováním seznamů nepřátel a podobnými bojovými praktikami.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio

Související