Jan Macháček: Ekonomická krize a dvě různé školy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nápis nad dálnicí v Chicagu: Velký dav je velkým rizikem. Nedejte šanci covidu-19

Svět čelí v důsledku pandemie ve druhém čtvrtletí letošního roku zcela bezprecedentnímu ekonomickému propadu.

To, jestli ten propad bude rychlý, ale krátký, nebo jestli spustí vleklou a hlubokou krizi, souvisí s tím, jaká bude nasazena terapie.

V euroatlantickém civilizačním a kulturním okruhu se nám rýsují dva přístupy, dvě základní školy odvislé od různých tradic. Můžeme si je představit jako americkou a evropskou školu.

Evropská škola se opírá hlavně o to, čemu se poněkud ošklivě říká automatické stabilizátory. Když dojde k nenadálému propadu ekonomiky, „automaticky“ poklesne výběr daní a pojistného a automaticky se zvýší výplaty podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek. To vše se děje „automaticky“ beze změny zákona. V Evropě tedy není třeba svolávat nějaké mimořádné dramatické schůze parlamentů, které řeší, jak a jestli se elementárně postarat o lidi, kteří nemají práci.

USA mají mnohem slabší a děravější sociální síť i mnohem menší podpory v nezaměstnanosti, a aby stát mohl ekonomice pomoci, musí se konat v Kongresu dramatické politické bitvy a schvalují se improvizované zákony na pomoc ekonomice. Byli jsme toho svědky během finanční krize roku 2008 a jsme toho svědky znovu v těchto dnech.

Méně pružnější trh práce jako výhoda

Kde se oba přístupy zásadně liší, to je centrální bankovnictví. Americké centrální banky nejsou zatíženy traumatem výmarské republiky a noční můrou hyperinflace a vším negativním, co se s ní spojuje: někdo z hyperinflace dovozuje nástup fašismu a někdo jde dokonce tak daleko, že s všeobecnou demoralizací a dekadencí spojenou se zkušeností hyperinflace je schopen spojit i holocaust.

Když hrozí katastrofický propad ekonomiky, jde do toho americká centrální banka hlava nehlava a nasype do ekonomiky peníze bez omezení. Může kupovat státní dluhopisy i dluhopisy soukromých firem, může garantovat transakce na finančním trhu a nemusí se na to nikoho ptát. Americe pomáhá i dolar jako mezinárodní rezervní měna.

Evropská centrální banka (neboli ECB) i evropské centrální banky mají ze zákona zapovězeno monetární financování státního dluhu a musí se to různě obcházet a i na to obcházení jsou přísná pravidla.

ECB smí v rámci tzv. kvantitativního uvolnění držet pouze třetinu dluhu každé jednotlivé země a dluhopisy jednotlivých států v držení ECB musí být v poměru k tomu, kolik kapitálu do ECB každá jednotlivá země vložila. Ani naše ČNB nesmí přímo nakupovat státní dluhopisy, a to ani od bank, a ani se to nepodařilo v parlamentu změnit.

Reakce centrálních bank v Evropě na obrovskou krizi jsou a budou oproti USA pomalejší, váhavější, těžkopádnější a také méně srozumitelné a více zašmodrchané.

Propad ekonomiky, který se na nás řítí, bude takového rozsahu, že ani stabilizátory Evropě nepostačí a musí se schvalovat i podpůrné balíčky, kurzarbeity, záruky, úvěry a různé odklady splátek toho či onoho. I tak se řada ekonomů domnívá, že bez většího prostoru pro aktivnější a kreativnější politiku centrálních bank Evropa tentokrát neuspěje. Takže si držme palce a klobouky.

Jan Macháček

Výhodou Evropy kromě Dánska je méně pružnější trh práce. Tedy za normálních okolností je to zátěž, za výjimečných okolností, jako jsou ty dnešní, je to aktivum. Americké firmy propouštějí v panice okamžitě, pro ty evropské je to naštěstí v tuto chvíli složitější.

Když se ale vrátíme k pandemii, tak na USA číhá jedna velká nástraha. Desítky milionů lidí nemají zdravotní pojištění, a to tedy není zrovna dobrý vklad do boje s koronavirem.

Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatým s hnutím ANO)