Thomas Kulidakis: České vládě by se v ekonomickém boji s koronavirem hodilo členství v eurozóně

Při srovnání se zeměmi eurozóny se ale její manévrování jeví jako nedostatečné, limitované nedostatečnými zdroji.

Čtěte také

Petr Šabata: Co udělá koronavirus s ekonomikou a co je nejdůležitější

Navrhované odpuštění záloh na sociální a zdravotní pojištění je správný krok, který nejednomu drobnému živnostníkovi samozřejmě pomůže. Jedná se ale o několik tisíc korun, ze kterých nikdo nájem a jídlo nezaplatí. Přitom například řada drobných podnikatelů, kadeřnicemi počínaje, trenéry fitness konče, žila od výplaty k výplatě už dříve. Teď se mohou jít v době omezeného pohybu a shromažďování klouzat se žebračenkou v ruce.

Oproti tomu státy, které jsou v eurozóně, si mohou dovolit více. Evropská centrální banka přísahala, že udělá vše, co je potřeba, aby členským státům eurozóny pomohla. Pro začátek to znamená kupříkladu 750 miliard eur v rámci kvantitativního uvolňování. I země, která si prošla desetiletou krizí jako Řecko, si tak může dovolit štědrá sociální opatření.

Plošnou dávku 800 eur, zákaz propouštění, odpuštění daní a záloh na několik měsíců. S osmi sty eury, neboli při dnešním kurzu více než 20 tisíci korunami, se dá přežít do půli dubna, kdy by se snad mohl život vrátit pomalu k normálu.

Síly spojeného bloku

Podobně, co se týká rodin s dětmi, jejich nároky se nesnížily. Děti nemohou chodit do školy, rodiče mají ztížené nebo žádné pracovní možnosti. Proplácení ošetřovného nijak nepomůže rodinám, kde jsou všichni zdraví, ale příjmy se snížily v důsledku koronavirových zákazů. Kurzarbeit je určitě dobrý nápad, který měl přijít už dávno.

Čtěte také

Petr Holub: Příležitost odvážných bankéřů

Vyplácení mezd pro zaměstnance v pohostinských službách je namístě, ale opět přichází otázka, co s pracujícími na živnostenské smlouvy. Navíc není žádné tajemství, že v restauračních, hotelových službách a podobně dostávají zaměstnanci jen minimální mzdu a zbytek mají takříkajíc na ruku. Finanční závazky tedy zůstaly, příjem se sníží.

Co se týká státních zdrojů a zcela jistého zvýšení schodku státního rozpočtu, je správné, že je ministryně financí Schillerová ochotná získat peníze i vydáním dluhopisů. Kdyby ale naše země byla v eurozóně, bylo by vše snazší. Země platící společnou evropskou měnou jednají o uvolnění zdrojů evropského stabilizačního mechanismu i o vydání společných dluhopisů. Kromě poslední zmíněné možnosti je tedy na stole přes 400 miliard eur.

Česká vláda pochopitelně strádá ve snaze najít potřebné peníze. K drobným OSVČ se chová macešsky, protože peníze je potřeba někde vzít. Ke zbytku zaměstnanců směřují opatření, která jsou jaksi polovičatá. S plošnou jednorázovou podporou si nezadají. Bezúročné půjčky pro podnikatele z programů nazvaných Covid I a II zavání nepříjemnou nákazou finanční. Budou se muset splácet.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

V dobách nejtěžších je zřejmé, že politické rozhodnutí připojit se k eurozóně se jeví jako snadné k rozseknutí, když jsou potřeba síly spojeného bloku. V dobách předkoronavirových, když ekonomika šlapala a česká koruna se držela pevně a neochvějně, byla ale potřeba správného kroku předmětem věčných debat. Jejich výsledek je, že si naše ekonomika musí víceméně poradit sama s vlastními zdroji. O co je tato situace výhodnější než v případě, kdybychom byli členem eurozóny, mohou nyní nejlépe vysvětlit ti, kteří v časech dobrých oslavovali českou fiskální svobodu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu