Alexandr Mitrofanov: Stručné dějiny ruské beznaděje
Boris Akunin, vlastním jménem Grigorij Čchartišvili, narozen 1956, začínal jako autor mimořádně populárních retrodetektivek z konce 19. a začátku 20. století. Poté, co si zajistil finanční nezávislost, se začal věnovat projektům, které sám pokládal za zajímavé. Vytvořil desetidílný cyklus Dějiny ruského státu.
V minulých dnech vydal autor, který už dlouho žije v emigraci, stručnou verzi tohoto díla, která je podle mého názoru působivější než velký cyklus. Lépe vyniknou hlavní zákonitosti Ruska, čtenář není zahlcen detaily.
Kniha se jmenuje Zlatý řetěz na dubisku (v originále Златая цепь на дубе том). Ocituji základní charakteristiky ruského státu, které poté, co je kníže Ivan III. převzal od Čingischána, se neměnily a zůstávají stejné:
Čtěte také
„Hlavní myšlenkou bylo, že veškerá politická vůle musí být soustředěna v jednom bodě – v chánském táboře. Obyvatelé, od nejnižších po nejvyšší, museli sloužit státu: knížata, vojáci, prostý lid – všichni bez výjimky. Stát byl prohlášen za nejvyšší hodnotu.“
„Celá struktura i v době míru představovala armádu založenou na přísném jednotném velení a kolektivní odpovědnosti. Všechny páky moci směřovaly k vrcholu, postavě velkého chána. On a pouze on přijímal rozhodnutí, proto byla jeho osoba považována za posvátnou, nic nemohlo být nad vůlí panovníka. Zákony existovaly pouze pro poddané, vládce nemohly omezovat. Chánův výnos byl vždy nad zákonem,“ popsal také Akunin a doplnil:
„Tyto čtyři základní principy: nadměrná centralizace moci, ‚život jako služba státu‘, posvátnost panovníka a podmíněnost zákonů, zajišťovaly dobrou ovladatelnost, vysokou schopnost mobilizace a odolnost vůči otřesům.“
Nicky, psychopati, idealisté
Ruští panovníci a panovnice popsaní v knize byli jednak nicky jako například poslední car Mikuláš II., jednak psychopati s krví tisíců obětí na rukou jako Ivan Hrozný, Petr Veliký, Vladimir Lenin či Josef Stalin. Ale také idealisté, kteří začínali se snahou Rusko zlidštit, ale záhy přicházeli na to, že většinové obyvatelstvo si zlidštění nepřeje. To byli například Kateřina Veliká, Alexandr I. či Alexandr II.
Čtěte také
Císařovna Kateřina nejdříve psala, že „je proti křesťanské víře a spravedlnosti dělat z lidí otroky (všichni se rodí svobodní)“. Vzápětí ale seznala, že svoboda pro Rusko není, protože ji nikdo nechce.
„Vládnutí Alexandra I. se podobá vládnutí Kateřiny: stejný liberální začátek a stejný reakční konec, a důvody této evoluce, nebo spíše degradace, zůstaly stejné – vědomí, že ruský stát není připraven na zavedení svobod. (Na konci svého panování se Alexandr začne domnívat, že svobody jsou s ním vůbec neslučitelné – a bude mít pravdu),“ napsal Akunin.
Kniha je dostupná na internetu také v elektronické podobě. Vydána byla tato úvaha o ruské beznaději mimo Rusko. Autor je v Ruské federaci označen za cizího agenta, extremistu a teroristu a nedávno byl v nepřítomnosti odsouzen na 14 let v trestanecké kolonii.
Jen za to, že píše knihy.
Autor je komentátor serveru novinky.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
