Jan Lipold: V normálním životě je člověk nesvůj, chceme ho vůbec?
Letošní jaro, které v pondělí v půl šesté ráno končí, bylo nějaké podezřelé. Bylo totiž normální. Jako roční období.
Klimatolog Radim Tolasz to s vrchovatou spokojeností shrnul: „Letošní průběh počasí je takový normální, standardní, jak by to ve střední Evropě mělo být. Květen byl extrémně studený, ale i takové studené měsíce se běžně objevují. Takže bych to označil jako návrat k normálu.“
Čtěte také
No výborně! „Návrat k normálu“ je přece to, po čem všichni volají. Chceme se zase normálně potkávat, nakupovat, cestovat, pracovat. Normální počasí do toho snad perfektně zapadá, ne? Tak v čem je problém, proč to řešit?
(Ne)normál
Proto, že jsme normálu odvykli až tak, že se kategorie „normální“ a „nenormální“ rozmlžily. Třeba si to neuvědomujeme, ale s nenormalitou, pokud trvá dost dlouho, se těžko vypořádáme jinak, než že ji vstřebáme a adaptujeme se na ni. To, co normální není, se normálním postupně stává – v naší hlavě. Je to celé naruby. Kdo se v tom má vyznat? Pak není divu, že nás „návraty k normálu“ lákají i znepokojují zároveň.
Čtěte také
Pokud jde o počasí, je to návrat k normálnímu jaru. Bez tropických teplot v květnu a map rudého sucha v dubnu. Bez denního zpravodajství o extrémech a překonaných rekordech. Normál znamená, že se na nebi a na zemi nic zvláštního neděje. Takže vlastně nuda. Vzrušení z toho, že se na nás valí nějaká pohroma, že musíme něčemu čelit, nám trochu chybí, ne? Co alespoň nějaká výstraha Českého hydrometeorologického ústavu, nebyla by?
Život bez dramat
Pokud jde o pandemii, je situace v mnohém podobná. Návrat k normálu by měl znamenat, že odvykneme životu podle mimořádných opatření. Že přestaneme být ve střehu před tím, jaké grafy a křivky se objeví na internetu. Že stovky podnětů, na které jsme si kvůli covidu zvykli číhat a reagovat, ustanou. Že nám nebezpečí nákazy bude hlavou běžet jen jako tiše podkreslující hudba.
Takže život bez dramat a rekordů. Vzrušení z toho, že se na nás něco valí, že musíme něčemu čelit, nám i tady bude trochu chybět, ne? Některým až tak, že si ho musí sami opatřovat – ale to už jsme u vzrušení z on-line světa jako takového.
Návrat k normálu, to se lehko řekne. Ale dokážeme vůbec bez vřavy žít, a přejeme si to vlastně? Bude to ještě fuška.
„Normál“ je totiž něco jako „obyčejnost“ a „průměr“, a tomu se instinktivně bráníme. Až tolik, že se i průměrné, rekordy netrhající počasí, nad kterým si lebedí nejen pan klimatolog Tolasz, zdá podivné.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Související
-
Extrémní počasí je stále častější. I v Česku, varuje Pixová z Klimatické koalice
Podle Českého hydrometeorologického ústavu byl letošní červen ten nejdeštivější od roku 1961. Přitom ještě v dubnu vědci varovali, že procházíme největším suchem.
-
Už 245 let se v pražském Klementinu sleduje počasí
Klementinská řada – tedy záznamy měření teplot od poloviny 18. století do dneška – není ani ideální, ani nejstarší, přesto má svou nespornou hodnotu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
