Jan Jůn: Britské opozici roste sebevědomí

Konstatování, že britské opozici donedávna chyběla rozhodnost, není přehnané. Za situace, kdy vládnoucí konzervativci mají ve sněmovně s 650 křesly zdrcující většinu o celých 80 poslanců, se dosud dokonce dalo tvrdit, že opozice ztratila význam.

Čtěte také

Jan Jůn: Začíná škola a britská ekonomika i premiér si snad oddechnou

Navíc, opoziční strany řešily vlastní krize. Labouristé se pracně zbavovali zbytků extrémně levicového vedení Jeremyho Corbyna a nový vůdce, právník, sir Keir Starmer, si nebyl jistý podporou všech odborových svazů, stranu financujících. Liberální demokraté prožívali krizi identity a teprve nyní volili nového vůdce. Skotští nacionalisté pak stále preferují opuštění Británie po brexitu a neradi spolupracují.

Aktivní opozice je v parlamentních demokraciích zárukou jejich fungování, kromě tedy výjimečných situací, jako válka, katastrofy, či letošní pandemie koronaviru.

Pak mohou mnozí namítat – jako to činí premiér Boris Johnson – že opozice je povinná vládě pomáhat situaci zvládnout a „nebýt proti za každou cenu a skórovat politické body“. Pokud však není vláda schopná situaci řešit a ještě se sama snaží o politické skórování, pak pravidlo spolupráce zjevně neplatí.

Souboj ohledně tvrdého brexitu

Čtěte také

Ondřej Houska: Jak by se EU a Británie mohly domluvit ohledně brexitu

Oživená opozice nedávno skórovala v branném a bezpečnostním výboru. S pomocí dvou umírněných konzervativců zvolila předsedou odborníka dr. Juliana Lewise, místo nekvalifikovaného, vládou doporučeného exministra dopravy. Vládu pak přinutila zveřejnit Johnsonem dlouho odkládanou zprávu o Ruském podkopávání britské demokracie. 

Podobně zesměšnila opozice vládu kritikou otočky ohledně zástupného známkování studentů a nyní čelí vládním snahám rozpustit parlamentní výbor pro zahraniční pomoc po sloučení ministerstva s ministerstvem zahraničí.

Opozici je slyšet i ohledně koronaviru, který britská vláda zjevně zvládá jen s řadou chyb a otoček na obrtlíku ohledně stavu nouze. Něco svedla na špatné rady zdravotníků a rozpustila Útvar hlavního hygienika, jindy „byl viníkem“ nedostatek informací.

Čtěte také

Jan Jůn: Británie – druhá vlna pandemie, či jen ohniska konce té první?

Těch otoček bylo už dokonce dvanáct a během středečních interpelací premiéra za ně a za mlžení a chaos kritizoval nový vůdce labouristické strany sir Keir Starmer. Johnsona, viditelně otřeseného precizně formulovaným útokem, nenapadlo nic lepšího než obvinit Starmera, že toleroval Corbynovu podporu teroristických irských republikánů.

Poslanci kroutili hlavami nad Johnsonovou nevhodnou obranou a Starmer jej s podporou předsedy sněmovny požádal, aby obvinění odvolal a rozzlobeně dodal, že on jako státní žalobce členy IRA pět let stíhal. Dodejme, že s Corbynem by Johnson takový souboj určitě neprohrál.

Jan Jůn|foto:Vendula Kosíková

Příkladů úspěchů opozice tedy přibývá. Nejnověji kritizuje „provokativní“ jmenování australského expremiéra Tonyho Abbotta poradcem pro mezinárodní obchod a nyní začíná souboj ohledně vládou plánovaného tvrdého brexitu. Údajně kvůli slepé uličce ve vyjednávání o budoucích vztazích s Evropskou unií, od úterka naplánované v Londýně a podle deníku Financial Times o tajném plánu vypovědět loni podepsanou brexitovou dohodu.

Johnson totiž začíná Brity přesvědčovat, že za tvrdý brexit ponese vinu unie, ale že to bude „skvělé“ řešení. Uvidíme, jak zareaguje opozice.

Autor je komentátor Českého rozhlasu