Jan Januš: Snížit důchody komunistickým kádrům se nepodaří. Už kvůli Ústavnímu soudu

Nechme nyní stranou nového nejvyššího státního zástupce Igora Stříže a jeho komunistickou minulost vojenského prokurátora, která leží v žaludku opozici a jistě i mnoha bývalým disidentům. Stříž k tomu ostatně relativizací tehdejší doby zdárně přispívá.

Čtěte také

Jan Januš: Střížova minulost komunisty a vojenského prokurátora nevadí, když nevadila posledních 30 let

Podívejme se spíše na návrh lidoveckého předsedy Mariana Jurečky, který by chtěl bývalým komunistickým funkcionářům a dalším kádrům fakticky snížit důchody. Protože je nespravedlivé, že si přijdou na lepší penze než mnozí z těch, které minulý režim naopak perzekvoval, neboť s ním více či méně aktivně bojovali. Jurečkův nápad může být sympatický, ale právně je spíše nereálný. Pokud by někdy k prosazení takovéhoto zákona došlo, dost možná by jej následně musel zrušit Ústavní soud. A pokud by tak neučinil, podle některých zkušených právníků by se tak stalo o stupínek výše, v rámci nadnárodní justice.

Rovnost před zákonem

Čtěte také

Jiří Leschtina: Slovenské osekání komunistických a estébáckých důchodů budiž inspirací i pro Česko

Zastánci Jurečkova nápadu se naopak odvolávají třeba na zákon o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993. Na ten je ale nutné podívat se blíže a realisticky. Ve své podstatě má totiž hlavně deklaratorní význam. Tedy slovně a na úrovni konstatování odsuzuje bývalý režim. Ale až na vyloučení promlčení některých trestných činů spáchaných v období od 25. února 1948 do 29. prosince 1989 a naopak otevření cesty k soudní nápravě případných sankcí politicky perzekvovaných lidi, konkrétní důsledky prakticky nemá.

Snížit někomu jen na základě takovéhoto zákona důchody, není už kvůli jasně formulované Listině základních práv a svobod, která mimo jiné stanoví, že „občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří“, a celkově vyznává zásadu rovnosti, dost dobře možné.

Nekončící spory

Jak by se také v případě Jurečkova návrhu řešila situace v uplynulých více než 30 letech? Co kdyby se někdo domáhal, se stejnou logikou jako Jurečka, toho, že mu byl důchod desítky let vlastně špatně vyplácen? Neobjevilo by se jen množství nejasných a jen tak nekončících sporů?

Jurečkův návrh má jistě v morální rovině svou legitimitu. Ale vzhledem k tomu, kudy šlo po sametové revoluci zákonodárství, je čistě z právního pohledu jen velmi těžko průchozí. Pokud se mělo těm nejexponovanějším komunistům na důchody někdy sáhnout, bylo třeba právě zákon o protiprávnosti komunistického režimu, a hlavně Listinu základních práv a svobod napsat jinak. Jak si ale mnozí jistě ještě pamatují, ani na začátku 90. let by se na něčem takovém většinová shoda nenašla. 

To už jsou z hlediska Ústavního soudu akceptovatelnější myšlenky na různé příspěvky, v jejichž plánování se poslanci v současnosti doslova předhánějí. Právě tudy by tak mohla vést cesta při řešení historických nespravedlností. Už s tím ostatně máme zkušenosti. Tedy znovu projít aktivní odpůrce a oběti komunistického režimu či připravit jejich nové seznamy, ideálně ve spolupráci s příslušnými historickými ústavy, a právě těm na důchodech přilepšit. A rovněž vytvořit odvolací místo, které případně prošetří sporné případy. Nic jednoduchého to ale rovněž nebude.

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business