Jan Fingerland: V čem se covidový Izrael (také) podobá Česku
Izrael se u nás stal často zmiňovaným příkladem v souvislosti s bojem proti epidemii. Vzájemné podobnosti můžou být zavádějící, jindy trefné. A v některých případech i velmi poučné.
Naposledy podobnost mezi oběma státy a společnostmi člověku vytanula po nedělní demonstraci na pražském Staroměstském náměstí. Byl to protest těch, kdo neuznávají vládu ani vládní postup proti viru, protest vedený ve jménu svobody – svobody neuposlechnout.
Čtěte také
V téže době se v Izraeli odehrávaly podobné, nebo zdánlivě podobné scény. Jednak protivládní demonstrace v Jeruzalémě o den dříve. A dále hromadná občanská neposlušnost těch, kdo se odmítají řídit vládní politikou.
Ta druhá skupina jsou zejména obyvatelé ultraortodoxních čtvrtí a měst. Mnozí z nich odmítají už od počátku respektovat pravidla vyhlášená pro boj s covidem. Odmítali přerušit komunitní náboženský život, zastavit výuku, neúčastnit se hromadných svateb nebo pohřbů.
Názory a zákony
Ultraortodoxní u nás žádnou obdobu nemají, ale českým odmítačům roušek a rozestupů jsou přece jen v něčem podobní. Z náboženských či politických důvodů neuznávají stát Izrael jako svůj stát a cítí se být oprávněni respektovat jen ta pravidla, která si vyberou. Na Staroměstském náměstí se také proti pravidlům nejen protestovalo, ale také se pravidla hromadně nedodržovala.
Čtěte také
Potíž je, že žádný právní stát ani žádná demokracie nemůže dobře fungovat, pokud zákon neplatí všeobecně. Zvlášť když ti, kdo jej dodržují, doplácejí na ty, kdo disciplínu odmítají.
V tom je izraelská ultraortodoxní revolta podobná té české staroměstskonáměstské. Zevnitř to možná vypadá jako oddanost nějaké vyšší nebo důležitější pravdě. Ale zvenčí to působí jako svévole, na kterou doplatí všichni – nejen na zdraví, ale i na rozkladu pořádku. Zákony totiž nedodržujeme proto, že s nimi do puntíku souhlasíme, ale proto, že jsou to zákony. V tom spočívá občanská svoboda.
Nesouhlas s vládou nebo s konkrétními opatřeními u nás najdeme i mimo odmítače ze Staroměstského náměstí. A podobně i v Izraeli je odpor proti vládě znát i v jiných segmentech společnosti, než je ta ultraortodoxní.
Ostatně Benjamin Netanjahu čelil značnému nesouhlasu veřejnosti už před covidem. A když vláda s odvoláním na lockdown omezila shromažďovací právo, mnozí to vnímali jako premiérovu snahu rozptýlit tlak zdola.
Právo být proti
Nespokojenci se proto scházeli na stovkách „minidemonstrací“ třeba na křižovatce své ulice. A jakmile omezení povolila, teď v sobotu se sešli na protestech mnohem větších – jen v Jeruzalémě to bylo asi deset tisíc lidí.
Čtěte také
Netanjahuovi zazlívají nejen jeho nedořešené korupční skandály. Ale i to, že kvůli svým politickým zájmům podvázal schopnost státu bojovat s epidemií. Například trval na tom, aby boj vedl notoricky neschopný ministr zdravotnictví, jeho spojenec, takže se pravomoc nedostala do rukou úřadů, které řídí jeho političtí konkurenti, kteří by si možná vedli lépe.
Mohli také sledovat, jak vláda kvůli špatnému řízení nedokáže využít nabídky ze strany izraelského technologického sektoru. Jak premiér z druhé vlny obviňuje opozici. Nebo jak premiér, oslabený korupčními kauzami, nemá odvahu vést a přichází s nepopulárními opatřeními příliš pozdě. Tito lidé tedy vyšli do ulic, aby dali najevo nesouhlas s vládou nebo s jejím postupem – ovšem dorazili v rouškách a s rozestupy
Byly tu tedy dvě varianty odporu – jednak odmítání vládní politiky v podobě bojkotu epidemiologických opatření ze strany ultraortodoxních. A potom demonstrace, které probíhaly tak, aby tažení proti viru nenarušily, protože věděli, že virus a Netanjahu nejsou jedno a totéž.
Zdá se, že v covidové době se učí nejen naše imunitní systémy, ale i celé společnosti. Například rozlišovat mezi těmito dvěma podobnými, ale v jádru odlišnými občanskými postoji. To ale samozřejmě neplatí jen v Izraeli.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.