Jan Fingerland: Švédsko doplácí na pýchu a laxnost
Jsme v něčem lepší než Švédové? Asi v hokeji, ve vaření piva i v jeho pití. A světe div se, možná i v boji s koronavirem.
Čtěte také
Na účet Švédů se vtipkovalo, že při nepříliš vřelém severském způsobu komunikace, kdy se lidé neobjímají, nelíbají ani nemluví nahlas, nehrozí žádný přenos viru. Teď už ale končí legrace. V zemi, kde ještě začátkem února nebyl ani jeden nemocný, už jich je přes tisíc, tedy více než u nás nebo v Rakousku, které přímo sousedí s Itálií.
Švédsko dlouho nehodlalo na nebezpečí koronavirové nákazy jakkoli reagovat a pak přistupovalo ke každému omezení pomalu a laxně. Čínská vládní média dokonce švédský přístup označila za „kapitulaci“ a Švédsko za „černou díru“, ze které se choroba bude šířit do dalších zemí. To jde přičítat špatným švédsko-čínským vztahům, o kterých jsme v Názorech a argumentech také mluvili.
Času dost
Jenže kritika se objevuje i zevnitř samotného Švédska. Profesor infektologie z Uppsalské univerzity Björn Olsen tvrdí, že jeho země trestuhodně zaspala dobu, kdy ještě mohla účinně zasáhnout a nákazu nenechat rozvinout.
Čtěte také
Přitom Švédsko mělo výhodu, že se k němu nemoc dostávala pomaleji než do jiných států, a dlouho se mluvilo o tom, že jde jen o lidi, kteří právě přijeli z napadených oblastí, nebo o ty, kdo s nimi přišli do bezprostředního kontaktu. Jenže tento náskok Švédové nevyužili a jsou stále zhruba o jednu fázi za vývojem. Švédští politici i zdravotní instituce jako kdyby vůbec nepočítali s tím, že by se nákaza mohla týkat i jejich země.
Například v době, kdy už Rakušané k sobě nepouštěli vlaky přijíždějící z Itálie, přejel italskou hranici opačným směrem švédský vlak deníku Dagens Nyheter propagující ochranu klimatu. Švédové pořád mohou cestovat, kam chtějí, jen se jim cesty „nedoporučují“. Řada Švédů odjela na benátský karneval, i když se už jeho části rušily, do země se vrací příslušníci tamní početné íránské exilové komunity.
Na hranicích se nikomu neměří teplota, karanténa není pro navrátilce povinná. Ještě před deseti dny hlavní hygienik mluvil o tom, že vrchol nákazy už minul, případně se prohlašovalo, že nákaza se vlastně netýká dětí, a ani teď není nařízeno zavřít školy, stát to nechává na místních správách nebo správních radách soukromých škol.
Čtěte také
Teprve od minulého čtvrtka platí zákaz akcí zahrnujících více než 500 lidí, ovšem jen veřejných událostí, tedy ne třeba nákupních center nebo soukromých oslav. Tak bychom mohli pokračovat. Kde se bere tak bohorovný pocit, že Švédsku se epidemie vyhne?
Jeden z důvodů je svobodomyslnost. Žádný Švéd nepamatuje dobu, kdy by stát nějak masově reguloval jeho život, nebo snad tak činil kolektivně. Tamní společnost musela ujít mnohem větší cestu, aby na omezení vůbec přistoupila. Další důvod spočívá v tom, že na severu Evropy mají pocit, že jich se problémy méně rozvinutých států – jako třeba Itálie – netýkají.
Dále, Švédové a jejich instituce si vzájemně velmi věří. Úřad hlavního hygienika to formuloval tak, že „dobře informovaní a motivovaní lidé situaci chápou, řídi se doporučeními a jednají zodpovědně“. To je prý účinnější než uplatňovat donucovací opatření. Ukazuje se, že ne všichni Švédové projevili dostatek odpovědnosti. Jenže ani úřady si očividně nezasloužily takovou důvěru a vydávaly instrukce v naprostém rozporu s tím, co už věděli jinde.
Nos nahoru, hlava v písku
Blogger Henrik Jöhnsson vysvětluje zvláštní jednání státních institucí kulturně-psychologicky. Kritizuje srostlý blok levicové politické elity a s ní spojených novinářů, kteří dávají přednost tomu, aby líčili věci, jak se jim líbí, včetně iluze o prvotřídně fungujícím domácím systému – to je něco, co se líbí i velké části veřejnosti. Proto kolektivně ignorovali nepříjemná fakta a peskovali ty, kdo mluvili jinak.
Varovvání před koronavirem se líčilo jako populistický alarmismus. Nebo se dlouho neuplatňovalo pravidlo přesunu práce domů, protože by to narušovalo princip rovnosti s těmi, kdo doma pracovat nemohou, nákaza nenákaza.
Buďme ale vyvážení. Švédsko je pořád stát s výkonným a solidním aparátem. Vláda rozhodla o tom, že zruší takzvaný „karensdag“, neplacený první den nemoci, a převzala na svá bedra výplatu mezd za prvních čtrnáct dnů nemoci od zaměstnavatelů. Nová opatření se rodí každý den, i když možná pozdě.
Pořád ale ještě platí oficiální doporučení, že lidé se mají chovat dále jako normálně, totiž jako v období chřipek. A jak víme, Švédové se při setkání stejně neobjímají a nelíbají.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
