Jan Fingerland: Protiraketový štít a ruské sny

První článek rozsáhlejší soustavy zařízení, která bude včas detekovat a likvidovat střely, je v Rumunsku
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy První článek rozsáhlejší soustavy zařízení, která bude včas detekovat a likvidovat střely, je v Rumunsku

Podobá se mezinárodní politika více šachům nebo boxu? Asi tak trochu obojímu, přičemž jen v boxu vedle ran padají i silná slova. Ta ale neodráží skutečnou sílu a někdy ani záměry účastníka zápasu. Tak je tomu i v případě rusko-západního sporu o umístění protiraketového systému NATO ve východní Evropě.

Ve čtvrtek začala Severoatlantická aliance uvádět do provozu první část systému, který má zabezpečit evropské země proti útoku balistickými raketami z Blízkého východu – tedy nejspíše z Íránu, protože jiné země regionu takové rakety nemají, případně ani nemají zájem vytvářet tlak na západní země takovou hrozbou.

Jde vlastně o první článek rozsáhlejší soustavy zařízení, která bude včas detekovat a likvidovat střely, které potenciálně mohou nést jadernou nálož a mířit západním směrem. Jde konkrétně o zařízení v Rumunsku, které doplňuje už fungující radar v Turecku a po dokončení by měl mít systém další součásti ještě v Polsku a na lodích, ať už amerických, nizozemských nebo jiných.

Protiraketový štít aliance z velké části financují, technologicky zajišťují a provozují Američané. V létě bude však základna předána pod velení Severoatlantické aliance.

Ještě v dobách Bushe mladšího se jednalo o umístění radaru NATO u nás v Brdech, nakonec z něho sešlo po rozhodnutí prezidenta Obamy. V České republice byl proti radaru značný odpor, i když není známo nic o tom, že by právě tlak veřejnost vedl ke zrušení plánů.

Jinak je tomu v Rumunsku, kde prezident Klaus Iohannis považuje umístění protiraketového systému za krok ke zvýšení bezpečnosti jeho země tváří v tvář současné politice Ruska. To ovšem může platit jen v tom smyslu, že Spojené státy zahrnou Rumunsko do okruhu zemí, jejichž bezpečnost bude mít v amerických očích prioritu.

Gól do vlastní branky

Podle Aliance i Ameriky totiž protiraketový systém nemá s Ruskem a jeho raketami nic společného a je určen výhradně proti hrozbě z oblasti Blízkého východu. Rakety vystřelené z ruského území by prý ani nebylo možné z tak malé vzdálenosti včas detekovat a zničit.

Rusko však trvá na tom, že NATO svými posledními kroky porušilo dohody o odzbrojení a ohrožuje ruskou bezpečnost. Podle ruského výkladu protiraketový systém má omezit schopnost ruské armády vést odvetu proti západnímu útoku a tím vychýlit rovnováhu ve prospěch Západu.

Žádná íránská hrozba prý po podpisu dohody s Teheránem neexistuje. Systém je namířen proti balistickým střelám, jaké má dnes jen Rusko a Čína a musí tedy prý být ve skutečnosti namířen proti nim. Na druhou stranu protiraketový štít NATO na jinou než malou kapacitu útoku není stavěn, ruský útok stovkami nebo tisíci střel by nový systém nebyl schopen zadržet.

Protiraketový štít aliance z velké části financují, technologicky zajišťují a provozují Američané

Samo Rusko navíc oznámilo, že během následujících let hodlá přezbrojit na střely Jars s těžko předvídatelnou dráhou letu, proti níž by současné protiraketové systémy neměly účinkovat.

Rusko se v každém případě rozhodlo, že systém bude považovat za hrozbu a učiní z nesouhlasu s jeho rozmístěním součást své politiky vůči Washingtonu i vůči bývalým satelitům. Ruská odpověď je plná otevřených hrozeb i příslibů účinných protiopatření – včetně slibu náčelníka generálního štábu Gerasimova, že ruské operačně taktické rakety budou nyní namířeny na zařízení NATO v Rumunsku a v Polsku, aby včas neutralizovala alianční hrozbu ruskému území.

Právě zde končí zmiňovaná šachová metafora mezinárodní politiky a začíná ona boxerská fáze, které předchází spílání a výhružky, které ovšem nemusejí být nikdy naplněny. Zaprvé proto, že Rusko těmito slovy vlastně dotvrzuje výrok rumunského prezidenta, který se obává politiky současného Ruska. Moskva si tím vlastně dává diplomatický gól do vlastní branky.

A za druhé proto, že Rusko sice velmi efektivně přispěchalo vojensky na pomoc syrskému prezidentu Bašárovi, úspěšně porazilo gruzínskou armádu a poměrně značně pošramotilo vyhlídky Ukrajiny na samostatnou existenci, ale jinak zůstává Moskva tváří v tvář Západu velmi pochroumanou šelmou. Proto musí zůstávat u takových operací, které jí nebudou stát mnoho peněz ani riskovat jeho prestiž.

Asi není náhoda, že na rumunské cíle budou prý namířeny moderní ruské střely s plochou dráhou letu odpalované (mimo jiné) z moře. To jsou ty, které - více méně bez skutečného vojenského smyslu - použila Moskva během svých nedávných operací v Sýrii.

Už tehdy šlo vlastně o dvojí vzkaz – na jedné straně Severoatlantické alianci, aby si netroufala příliš, a na druhé potenciálním kupcům ruské vojenské techniky, kteří by dosytili splasklý ruský rozpočet.