Jan Fingerland: Proč je cena ropy nízká
Čeho je moc, toho je příliš, řekli si čtyři přední vývozci ropy na světě a dohodli se na snížení své produkce. Cílem je zvýšit ceny fosilních paliv a s nimi i příjmy z jejich prodeje. Tento pokus má zajímavý dopad na politiku v řadě regionů světa.
Ceny ropy jsou v současné době nejnižší za deset let. Důvodů je několik, od zvýšení těžby ve Spojených státech, přes zpomalení růstu u některých odběratelů, postupné rušení sankcí uvalených na Írán až po nadprodukci u ostatních exportérů, kteří se chtějí zahojit alespoň zvýšením objemu vývozu.
Úterý mělo tento trend zvrátit, když se dva největší exportéři, totiž Saúdská Arábie a Rusko, dohodli na zmražení produkce na lednové úrovni. Podobnou dohodu uzavřeli také s Venezuelou a Katerem, dalšími významnými producenty. Důsledkem bylo povyskočení ceny ropy a dalších fosilních paliv.
Středeční vývoj však všechny tyto zisky zase smazal a jak se zdá, pokus zvlátit nezadržitelné se nezdařil. Jedním z důvodů je, že rusko-saúdská dohoda tak jako tak byla odvozena od lednové těžby, která byla velmi vysoká, žádný velký úbytek suroviny na trhu tedy neznamenala. Podle některých odhadů v současnosti převyšuje nabídky poptávku o 600 tisíc barelů denně.
Dalším důvodem je skutečnost, že na dohodu se zatím nedaří nabalit další významné producenty, i když právě na středu připadá jednání s Irákem, který se ovšem snaží co nejvíce zvýšit svou produkci, aby zalepil díry ve svém bezedném rozpočtu, krvácejícím navíc kvůli boji s Islámským státem.
V Iráku se navíc zřejmě podaří konečně vytvořit dohodu mezi centrální vládou a kurdskou autonomií na severu země. Ropa se v Iráku těží na jihu a poté právě na severu v oblasti Kurdistánu. Kurdská samospráva také doplácí na boj s Islámským státem a zároveň na nízké ceny ropy a není schopná platit svým zaměstnancům.
Podle chystané dohody mezi Irbílem a Bagdádem by centrální vláda převzala zodpovědnost za vyplácení zaměstnanců v kurdských oblastech, což je půl druhého milionu lidí, a Kurdové za to budou prodávat ropu těženou na jejich území přes Irák, a nikoli prostřednictvím Turecka.
To mimo jiné znamená snížení vlivu Turecka na dění v oblasti iráckého Kurdistánu, což může mít dopad na tureckou schopnost ovlivňovat dění v syrské části Kurdistánu.
Právě Sýrie je místem, kde se střetávají zájmy Turecka a Saúdské Arábie na jedné straně, a Ruska na druhé. Sunnitští povstalci z různých skupin se nyní kvůli ruské účasti na válce dostávají pod obrovský tlak a ustupují syrské vládní armádě.
Sunnitské mocnosti mluví o vyslání jednotek do Sýrie na obranu svých zájmů, Rusko mezitím vydalo varování, že pokud by například Saúdi poslali své muže do Sýrie, Moskva nemůže zaručit, že je nebude bombardovat.
O to zajímavější je, že Rusko a Saúdská Arábie, v Sýrii na odlišných stranách barikády, našly shodu ve věci omezení těžby ropy. Je to však zřejmé, když vidíme, v jakých hospodářských potížích Saúdi i Rusové jsou – mluví se dokonce o nebezpečí ruského bankrotu, pokud se nepodaří ceny ropy zvednout.
Situace je o to zajímavější, že Rusko je v syrských záležitostech spojencem Íránu, který je zas rivalem Saúdů. Írán však Moskvě v otázce omezení produkce a exportu vyhovět nechce. Kvůli sankcím se íránská produkce propadla na méně než polovinu a teď chce Teherán co nejvíce využít možnosti vrátit se na předsankční úroveň.
Vláda prezidenta Rúháního potřebuje také ukázat svým odpůrcům, že dohoda o omezení tamního jaderného programu je pro zemi výhodná a to co nejdříve. Konec konců, už za pár dní se v Íránu konají velmi významné volby, v nichž chtějí konzervativci dostat Rúháního pod tlak.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
