Jan Fingerland: Pár poznámek o válce rok poté
Rok války Ruska proti Ukrajině byl, jak už to u podobných událostí bývá, velmi dlouhý a současně uběhl překvapivě rychle – tak jsem to přinejmenším vnímal já. Naplnilo se to, co jsem krátce po ruském útoku očekával?
Mám výhodu, protože jsem pár hodin po začátku agrese psal pro pořad Názory a argumenty poznámku na toto téma. Pamatuji si tehdejší zděšení a nejistotu, i ohledně bezpečnosti České republiky. Samotný text mi připomněl i jiné domněnky, které jsem tehdy vyslovil.
Čtěte také
Domníval jsem se, že ukrajinská armáda je silnější, než Moskva věřila, což se vyplnilo více než dostatečně. Na základě zkušenosti s jinými konflikty jsem také předpokládal, že ruské představy o blitzkriegu nevyjdou i kvůli selhání na straně samotného útočníka, což se také stalo.
Očekával jsem uvalení sankcí ze strany Západu, sice správně, ale špatně jsem odhadl jejich dopad. Domníval jsem se, že těžce dopadnou na ruskou ekonomiku a že tento efekt nastane rychle. Ruské hospodářství je očividně odolnější. Jednota Západu je nezvyklá, ale i když si to nechceme přiznat, západní sankce jsou stále výrazně mírnější, než mohly být.
Ruská překvapení
Zřejmě jsem také věřil, že se objeví větší odpor k Putinově válce, což se nevyplnilo. Po roce sledování ruských propagandistických pořadů jsem také pochopil, jak jsem podcenil míru nátlaku a strachu v ruské společnosti. Lidé se bojí, jsou neteční, utekli anebo věří, že své vlasti dluží oddanost za všech okolností. Údajům o vysoké podpoře válce v ruské společnosti ale na základě své zkušenosti z pozdní normalizace moc nevěřím.
Čtěte také
Jsou věci, které jsem naprosto neočekával. V této válce skoro úplně chybí ruské letectvo nebo námořnictvo. Překvapuje mě, že se nevedla masivní kybernetická válka, přinejmenším se o ní nemluví. Aspoň jsem se trefil v otázce významu tureckých dronů.
Tato válka zažila několik různých změn taktiky, měnila se role dronů, tanků, balistických střel nebo dělostřelectva. Je to překvapivě tradiční konflikt, i když ukrajinští důstojníci používají tradiční zbraně velmi inovativně.
Před rokem jsem napsal, že Putin se pravděpodobně spoléhá na ochotu ruské společnosti přinášet oběti. Ukázalo se, že zná své lidi lépe než mnozí jiní. V úterý Rusům v podstatě oznámil, že se mají připravit na dlouhý konflikt. Z něj ruská společnost patrně vyjde proměněná a více oddělená od Evropy.
Čekání na budoucnost
Čtěte také
Přesto pravděpodobně Putin nečekal, že bude muset zůstat ve válce dlouho, což pro něj znamená ohrožení jeho vlastního postavení – ne tváří v tvář společnosti, ale mocenské elitě. Nepochybuji o tom, že znovu by do této války nevstoupil. Rvačka o to, kdo ho nahradí, je vidět a slyšet až z Prahy.
Sám se nyní musí ptát, jak ukončit válku tak, aby z ní vyšel už ne jako vítěz, ale přinejmenším jako „neporažený“ a mohl o vítězství alespoň mluvit. Má výhodu v tom, že možností má k dispozici hned několik. Například může válku jednostranně ukončit a vytvořit tlak na Zelenského, aby se smířil s teritoriálními ztrátami „v zájmu Ukrajinců i Evropy“.
Může také dál válčit a doufat v průlom nebo ochabnutí západní vůle Ukrajině pomáhat. Anebo třeba nechat konflikt zamrznout a obě společnosti nechat pomalu krvácet. To by mu umožnilo vyhnout se přiznání neúspěchu a zachovat podmínky, v nichž bude legitimně udržovat veřejnost ve stavu mobilizace.
Už si netroufám moc předpovídat, ale v tomto případě sázím na poslední možnost. Uvidíme třeba zase za rok.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
