Jan Fingerland: O tom otevřeném dopise
Desítky osobností, známějších i méně, podpořily otevřený dopis vládě a dalším orgánům. Dokument se vyjadřuje k izraelské válce s Hamásem a také žádá přehodnocení politiky vůči Izraeli, prý bezvýhradně proizraelské. Činí tak jménem obav z humanitární katastrofy a ochrany lidských práv.
Čtěte také
Každý názor si zaslouží oponenturu, i česká tradice „pochopení pro Izrael“, již sdílely dosavadní levicové i pravicové vlády, včetně té současné. Oponenturu si ovšem zaslouží i tato oponentura – v zájmu lepšího poznání pravdy.
Dále, je správné, že se ani v tomto konfliktu nezapomíná na jeho drtivý dopad na tolik bezbranných lidí. A v neposlední řadě, možnost veřejně oslovit moc a žádat změnu, je to, co jsme před pětatřiceti lety chtěli.
O tom a o jiném
Dokument je podepsán jedenácti jmény, ale není zřejmé, kdo z nich je autorem a kdo se jen připojil v první vlně, a teoreticky se nemusí ztotožňovat se vším, co se tam praví. Některé obraty dost připomínají dřívější dokumenty podobného druhu.
Čtěte také
Ty obvykle vznikly v relativně uzavřeném a početně nevelkém prostředí českého antisionistického hnutí, v němž působí – podle mého názoru – i četní salónní antisemité nebo šiřitelé konspiračních teorií.
Tentokrát ale připojily své podpisy i desítky veřejně známých a respektovaných osobností, což dokumentu zajistilo publicitu a jakési posvěcení závažnosti. Snad tito lidé chtěli vyjádřit své lidsky pochopitelné znepokojení nad děním v Gaze. Jen si nejsem jistý, jestli se opravdu dobře podívali, vedle koho si sedají.
Riziko otevřených dopisů
Z pozdějších výroků některých signatářů též vyplývá, že si text možná nepřečetli pozorně, že směšují svůj postoj k současné izraelské vládě s postojem k této válce a jejímu průběhu a podobně. To je samozřejmě riziko všech otevřených dopisů.
Čtěte také
Text je zdánlivě jasně strukturován, ale při pozornějším pohledu je dosti amorfní. Například není zřejmé, co je jeho skutečným hlavním záměrem. Změnit vládní postoj, jak stojí v textu? Nebo jen „rozproudit debatu“, jak od některých signatářů defenzivně zaznělo až dodatečně? Má být text skutečně nestranný, jak tvrdí jeho iniciátoři – a věří tomu doopravdy?
Po opakovaném čtení se zdá, že hlavní sdělení leží až pod povrchem. Jde nejvíc ze všeho o kritiku Izraele, vlastně variaci na staré téma „ostatně soudím, že Izrael je vinen“, velmi podobně jako u předchozích dokumentů. Máme zde místo jen pro obecné pojmenování otevřeně nevyslovených základních východisek otevřeného dopisu.
Nevyslovená východiska
Čtěte také
Zaprvé za použití vědomě neurčitých formulací a pojmů naznačuje, že v Gaze probíhá humanitární katastrofa způsobená Izraelem. Jenže o tom, kde leží úzké hrdlo v přísunu pomoci, jsou rozporné informace, tedy zda je to na straně Izraele, OSN, Egypta, případně i Hamásu. Je možné, že vnější tlak přiměje Izrael k větší snaze, protože vše se dá dělat lépe, ale to není věc, kterou mají autoři dopisu na mysli.
Dále text naznačuje, že v Gaze možná probíhá genocida a že Izrael vědomě a ve velkém měřítku porušuje pravidla vedení války. Dopis se například odvolává na jednání u Mezinárodního soudního dvora.
Kdo si jeho dokumenty přečetl, což se nejen v případě signatářů zřejmě nestalo, ten podobný závěr tak snadno neudělá. Podle jiných tvrzení jednají Izraelci naopak nadstandardně. Kde je pravda, se možná dozvíme až po válce. Válku bez obětí ale bohužel vést nelze.
Čtěte také
Do třetice se autoři, a snad i ostatní signatáři, domnívají, že válku vlastně vede jen Izrael, a může ji tedy kdykoli ukončit. Jenže v Gaze Izraelci nadále bojují s desítkami tisíc ozbrojenců, kteří i pátý měsíc kladou odpor a mají dost střeliva, včetně raket, k ostřelování izraelského vnitrozemí. Pokud někdy Izraelci dostanou zpět svá rukojmí, případně nějaké bezpečnostní záruky, bude to jen proto, že tuto válku vůbec kdy vedli.
Kudy k míru?
Dopis též vychází z přesvědčení, že jediným ospravedlnitelným závěrem je okamžitě válku ukončit, že válčit je nemorální. Možná k tomu bude Izrael okolnostmi přinucen, a díky tomu jistě mnozí nezemřou. Ovšem pokud se to stane, bude to znamenat velmi špatné vyhlídky pro palestinské odpůrce radikalismu i na Západním břehu, pro svobodu obyvatel Gazy, šance na vznik nezávislé Palestiny a podobně.
Čtěte také
Vítězství Hamásu nesmírně posílí radikální islám v široké oblasti a možná bude mít dlouhodobě negativní dopad i na řadu otázek daleko od Blízkého východu. Všechno, i tento konflikt, se odehrává v nějakém kontextu.
Lze pochopit, že někomu není dobře z každodenních obrazů zkázy a chce se od nich vnitřně distancovat aspoň podpisem, necítit se spoluviníkem – a žádá konec boje. Jenže jakási mírová kvazidohoda s Hamásem existovala už před 7. říjnem, dnes se dokonce Izraeli vyčítá souhlas s „vykrmením“ vlády Hamásu a s postupným uvolňováním tlaku na něj.
Přesto, a nebo právě proto Hamás zaútočil, s vědomím všech pravděpodobných dopadů. Proč by někdo měl právě Čechům s jejich historickou zkušeností vysvětlovat, že příměří s prolhaným a fanatickým nepřítelem není cesta k trvalému míru?
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
