Jan Fingerland: Nezávislý Kurdistán, pro a proti

26. září 2017
Jan Fingerland

Iráčtí Kurdové se v referendu jasně vyslovili pro vytvoření samostatného státu. Zbývají dvě podstatné otázky. Totiž, jestli je to opravdu počátek kurdské samostatnosti, a pokud ano, jestli jim tato samostatnost přinese větší užitek než dosavadní autonomie.

Ve prospěch kurdské svrchovanosti v Iráku lze uvést řadu dobrých důvodů. Mezi ně patří skutečnost, že Kurdové jsou příslovečný „národ bez státu“, ačkoli podporu pro své osamostatnění mají i mnohem menší a méně zasloužilé národy. Také se ukázalo, že Kurdům podřízenost státům, v nichž byli donuceni žít, moc neprospěla. Byli utlačováni, vyháněni a dokonce i vyhlazováni, svrchovanost alespoň části z nich může být dobrým lékem na starý problém.

A za třetí, Kurdové, totiž ti iráčtí stejně jako syrští, byli zatím předními kladnými hrdiny boje proti Islámskému státu. Tak jako naše legie vybojovaly politickou podporu Západu pro projekt samostatného Československa, mohou se nyní i Kurdové odvolávat na své zásluhy a žádat od světa svou odměnu.

Iráčtí Kurdové se v referendu jasně vyslovili pro vytvoření samostatného státu

Důvod k opatrnosti

Proti stojí řada známých argumentů, které jsme zmiňovali i v tomto pořadu, jako je obava z aktivizace dalších kurdských menšin v okolí a z narušení stability hranic v celém regionu s dalekosáhlými důsledky. Panují pochybnosti o ekonomické životaschopnosti nového státu, který je živ hlavně z ropy, jíž by navíc mohl vyvážet pouze přes státy, které jeho vzniku nepřejí, tedy Turecko a Irák.

Je tu ještě jedna velká skupina výhrad, o které se mluví mnohem méně. A ta se týká samotného fungování kurdské autonomie v Iráku. Ta na jednu stranu funguje velmi dobře, pokud ji srovnáváme s poměry v Iráku, natož Sýrii. Zároveň ale není tak bezproblémová, jak sami Kurdové a jejich přátelé líčí.

Iráčtí Kurdové se v referendu jasně vyslovili pro vytvoření samostatného státu

Irácký Kurdistán je takřka nezávislý stát se znaky demokracie, ale také jakési klanové oligarchie kombinované se systémovou korupcí. Tamní záležitosti ovládají zejména politické dynastie Barzáníů a Talabáníů. Mají v rukou obě hlavní politické strany a uplatňují svůj vliv na svém teritoriu. V minulosti spolu vedly velmi tvrdé spory a příležitostně i boje, ke spolupráci je přiměla hlavně vnější hrozba.

Rozdělený národ

Tento rozpor se projevil i v referendu. To vypsal Masúd Barzání, příslušník jedné z obou politických dynastií. Jeho odpůrci ho ovšem podezřívají, že tím hlavně hájil své partikulární zájmy, totiž svou vlastní politickou budoucnost a pozice své rodiny a jejích klientů. Proto zatímco v oblasti Barzáního Irbílu vyvolávalo hlasování o samostatnosti velkou pozornost a nadšení, východně odtud, v Sulajmáníi, to tak žhavé nebylo.

Tady totiž hrají hlavní roli Talabáníové. A ti nemají zájem pomáhat svým rivalům při upevňování moci. Navíc nejsou přesvědčeni o načasování referenda, i vzhledem k momentálním výhodám setrvání v rámci Iráku. Talabáníové jsou také klienty Íránu, kterému rovněž vyhovuje udržení iráckého státu pohromadě.

Kurdské referendum vypsal Masúd Barzání, příslušník jedné z politických dynastií

Pro úplnost dodejme, že výhrady měli i islamisté z Islámské skupiny Kurdistánu a také hnutí Gorran, které usiluje o reformu kurdské politiky v liberálně-demokratickém smyslu.

Referendum však dopadlo jednoznačně pro osamostatnění. Hlasovala jasná většina oprávněných voličů a jasná většina z nich hlasovala pro samostatnost. Hlasování sice bylo vlažně přijato na východě v Sulajmáníi, ale jeho konání tam podpořila i manželka vážně nemocného Džalála Talabáního, nedá se tedy říci, že nemělo legitimitu.

Je méně více?

Kurdy obývané území podle mapy z roku 1992

Teď je otázka, co bude dál, a zda místo větší samostatnosti nepřinese iráckým Kurdům větší rozvrat a ztrátu autonomie. Talabáního a Barzáního klany stojí proti sobě a nelze vyloučit, že se jejich nevraživost projeví v blízké budoucnosti naplno, zejména, pokud se skutečně ustaví nezávislý Kurdistán.

Velmi ostrá varování, případně už i konkrétní kroky, přišly ze všech okolních zemí, tedy Íránu, Sýrie, Turecka a konec konců i iráckého premiéra, který referendum označil za protiprávní. Situace je tedy velmi nahnutá a pokud by například okolní státy své hrozby splnily, máme na Blízkém východě další válku. Z toho může mít radost jediná síla, totiž Islámský stát.