Lída Rakušanová: Ježíšek Babiš
Bylo to za Babišovy vlády v letech 2018 až 2021, kdy se stalo pravidlem, že vláda při každoroční valorizaci důchodů navrhovala jejich dodatečné navýšení. Opozice tenkrát upozorňovala, že to zadluží státní rozpočet na léta. Jenže Andrej Babiš věděl, co dělá: senioři byli a jsou dodnes jeho nejvěrnější voliči.
Vydělali dokonce i za inflace, která snížila lidem reálné mzdy v průměru o sedm a půl procenta. Důchodci byli tehdy jedinou skupinou obyvatelstva v České republice, jejíž příjem se zvýšil, a to skoro o čtyři a půl procenta.
Čtěte také
Nic proti tomu: výše starobních důchodů není nijak závratná dodnes. Loni činil průměrný starobní důchod sice už přes 21 tisíc, ale víc než polovina důchodců na něj nedosáhne. Takže to na první pohled vypadá, že nynější rozhodnutí Babišovy vlády obdarovat důchodce k osmdesátinám pětistovkou měsíčně je vlastně fér.
Jenže není. A to z toho důvodu, že má Andrej Babiš evidentně ve zvyku zvyšovat důchody systémem kropící konve. Tedy rozdávat všem seniorům stejně bez ohledu na výši jejich konkrétních příjmů. Takže teoreticky může už za osm let tou pětistovku k osmdesátinám obdarovat i sám sebe.
Vlastní bydlení
Kromě toho má Česká republika ve srovnání například s Německem jednu dost důležitou skutečnost navíc.
Čtěte také
A tou je fakt, že v Německu je sice mnohem víc seniorů s vyšším důchodem, ale podstatně vyšší jsou i jejich výdaje, a to nejen kvůli vyššímu nájemnému, ale třeba také pravidelným měsíčním platbám za zdravotní pojištění a za pojištění na sociální péči.
Obojí je u nás pro seniory zadarmo, ale především tu má podstatně víc seniorů i vlastní bydlení, takže jejich skutečná životní úroveň bývá vyšší, než se zdá.
V rámci Evropské unie, ale i OECD, bývají čeští senioři každopádně zařazováni mezi skupiny s nejnižší mírou tzv. „příjmové chudoby“. Což má svůj důvod především v tom, že Česko patří mezi země s relativně malým rozdílem mezi výší důchodů oproti příjmům ekonomicky aktivních lidí.
Občas se to nechtěně projeví i navenek. Konkrétně když se třeba, jako tomu bylo za první Babišovy vlády, objeví na televizní obrazovce čilá seniorka z domova důchodců, která přemítá, co s tím nenadálým dárečkem od pana Babiše udělá – až přijde na to, že ráda navštěvuje výstavy, takže na ně už nebude jezdit tramvají, ale taxíkem.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
