Petr Holub: Před zhroucením? Důchody jsou stabilní jako nikdy
Jak dál s důchody, hádali se lidé z tripartity počátkem týdne. Na ničem se neshodli, přesto diskuse překvapila: tuzemský penzijní model může Čechům větší část Evropy jen závidět.
Pokud jde o důchody, už léta posloucháme katastrofické zvěsti. Obyvatelstvo stárne a to znamená, že ubývá zaměstnanců a naopak přibývá penzistů. Nebude to prý dlouho trvat a na jednoho zaměstnance bude brzy připadat jeden senior, kterého bude třeba živit. Dočkají se lidé, kteří jsou dnes v aktivním věku, vůbec nějakého důchodu?
Čtěte také
Když tedy odboráři v čele s Josefem Středulou na jednání tripartity žádali, ať se zastropuje věk odchodu do penze na 65 letech a ať má nárok na předčasný důchod víc těžkých profesí, tak se to zdálo být požadavkem nezodpovědných šílenců, kteří chtějí nerozumným chováním přiblížit neodvratný konec.
Ve skutečnosti jsou přehnané obavy ze zhroucení systému. Dalo by se říci, že je slýcháme už desítky let, ale dosud se nenaplnily a jejich naplnění se ani nepřiblížilo. Konkrétně před patnácti lety připadalo na deset penzistů, ať ve starobním nebo invalidním důchodu, 21 zaměstnanců. Letos počátkem roku to bylo 23 zaměstnanců.
Invalidní důchody
Proti očekávání důchodců vzhledem k aktivní populaci ubývá. Přitom to neznamená, že si lidé užívají penze méně než dřív, stejně jako v roce 2010 může i letos počítat novopečený důchodce, že má před sebou ještě dvacet a půl roku života.
Čtěte také
Vzhledem k průměrné mzdě výše důchodů neklesá, na druhé straně výdaje na penze nadále nepřekračují devět procena hrubého domácího produktu – tedy relativně uměřenou částku – a celý systém je dokonce v přebytku.
Jako kdybychom žili v Dánsku, které se považuje za vzornou zemi, která má promyšlený systém, podle kterého se věk odchodu do penze i výše důchodu průběžně upravuje tak, aby to odpovídalo tomu, kolik jsou lidé schopni vydělat. U nás takový systém neexistuje, to je nutno přiznat.
Ovšem když je nejhůř, tak se parametry penzí operativně upraví a výsledek je stejný. Takových úprav bylo v uplynulých patnácti letech hned několik, v první řadě tzv. malá penzijní reforma v roce 2011, která zavedla postupné zvyšování penzijního věku.
Čtěte také
Předloni zase ještě nenápadnější reforma zkomplikovala předčasné odchody a o něco málo snížila náhradový poměr penzí vůči mzdě. Nelze přehlédnout ani to, jaký dopad měla na populaci důchodců epidemie covidu, navíc si lidé navykli v práci častěji přesluhovat.
Jistě, české důchody lze snadněji financovat i díky tomu, že jsou vůči mzdám nižší než ve většině západních zemí. Tato výtka se ovšem týká výhradně důchodů těch, kdo v aktivním věku víc vydělávali. Na jejich stížnosti, že státní důchod jejich mzdu ani zdaleka nenahradí, pak existuje odpověď, že měli větší možnost si na stará kolena něco odložit – samozřejmě, není jednoduché s ní vždycky souhlasit.
Velkolepá bilance tuzemských důchodů pochopitelně neznamená, že se stárnutí obyvatelstva zastavilo, dokonce lze uvěřit i těm, kdo tvrdí, že to nejhorší ještě přijde. Proto bude nejspíš nutné časem sáhnout k dalším reformám, případně přihodit peníze z jiných rozpočtových kapitol.
Proto si tuzemský penzijní model nemůže na delší dobu dovolit zastropování důchodového věku, jak by si přály odbory. Pro předčasné penze u náročných profesí však nejspíš peníze budou – třeba jen z toho důvodu, že tisíce seniorů ve věku těsně před důchodem už dnes našly alternativu v invalidní penzi.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
