Kysela: Babišovy výroky o justici už mě nešokují. Prohraný spor neznamená, že je soudce darebák

Vyjádření předsedy vlády na adresu soudců označuje Kysela, vedoucí Katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy, za symptom dlouhodobého jevu, nikoli za ojedinělý exces.

Čtěte také

iROZHLAS

Babiš k Soudcovské unii: Přijďte na Úřad vlády, můj právník vám může vysvětlit, co je Čapí hnízdo

„Mě popravdě řečeno poslední výrok Andreje Babiše nijak zvlášť nešokoval, protože jsem ho slyšel xkrát během posledních let,“ upozorňuje Kysela na premiérův výrok, že kauza kolem dotací pro Čapí hnízdo – v níž byla pravomocně odsouzena europoslankyně Jana Nagyová (ANO), někdejší Babišova poradkyně, a v níž je obžalován i premiér Babiš – je politický proces.

Problém podle ústavního právníka spočívá v tom, že si na podobná vyjádření společnost postupně zvyká. Tak jako si dříve zvykla na kontroverzní výroky bývalého prezidenta Miloše Zemana.

Za zásadní považuje skutečnost, že nejvyšší představitel výkonné moci, tedy předseda vlády, dlouhodobě čelí trestnímu stíhání.

„Pokud jste vrcholným představitelem výkonné moci a téměř po celou dobu, kdy jím jste, čelíte trestnímu stíhání, je to samozřejmě problém. Velmi často se mělo za to, že je účelné, abyste z nejvyšší politiky odešel. Tím se totiž uvolňuje prostor orgánům činným v trestním řízení, aby mohly konat svoji práci v zásadě bez jakýchkoliv podezření z toho, že vám nadržují, nebo naopak nenadržují,“ připomíná ústavní právník.

Stát jako nepřítel?

V podobných výrocích, jako pronesl premiér Babiš, podle ústavního právníka politici pokračují, protože jim za to nehrozí ani právní, ani politický postih. Za jednu z příčin označuje dlouhodobě vlažný vztah české společnosti ke státu.

Čtěte také

Jsou věci, které vláda nesmí udělat. I když to měla v programu, tvrdí bývalý ústavní soudce Balík

„Když se budete dívat na raná léta ODS, k nimž se zčásti vracejí Motoristé, tak je stát spíše brán jako parazit a nepřítel. Ti, kteří pro stát pracují, jsou bráni jako dost divní a měli bychom se jim podívat na zoubek,“ vysvětluje.

Pokud lidé dlouhodobě vnímají veřejnou moc jako něco, co neslouží veřejnému zájmu, pak jim podle Kysely podobná vyjádření politiků jen potvrzují vlastní přesvědčení.

Ústavní právník zároveň rozlišuje mezi obranou před orgány činnými v trestním řízení a veřejným vystupováním politika.

„Pokud po nás půjde rameno spravedlnosti, tak nevím, jestli je správné, abychom se postavili před kameru nebo před mikrofon a začali si s ním vyřizovat účty – ad personam, co je to za divné lidi, nakolik jsou zkorumpovaní. Anebo se prostě líčít jako oběť, která nic neudělala,“ míní Kysela.

Čtěte také

Ústava se v něčem podobá Bibli. Umíme si vybrat části, co se nám hodí do krámu, připomíná Němeček

Uznává sice, že málokterý obžalovaný se přizná k tomu, co udělal. „Ale to neznamená, že do toho máte vtahovit svoji mocenskou roli, veřejnost a podporovatele,“ podotýká a dodává:

„Ve chvíli, kdy se vám podaří významnou část společnosti přesvědčit o tom, že ve skutečnosti mezi demokratickým a nedemokratickým státem není žádný rozdíl – protože vše je zkorumpované, zbytečné, parazitující a všichni kradou – tak útok na struktury demokratického právního státu nechá významnou část veřejnosti chladnou.“

Hranice kritiky justice

Kysela zároveň vymezuje hranici mezi legitimní kritikou soudních rozhodnutí a nepřípustnými útoky na justici.

Čtěte také

Vláda nepotřebuje změnit Ústavu. Může ji „unést“ dosazením slabých lidí do institucí, varuje Kysela

„Soudy rozhodují ve sporu. A v tom sporu nemohou vyhrát obě strany. Z toho ale nutně neplyne, že tito soudci jsou darebáci, lenoši nebo zkorumpovaní. Ledaže pro to máte důkazy, protože víte, že ten váš konkrétní soudce obecného soudu nebo soudci Ústavního soudu jsou zatíženi nějakým problémem. Pakliže ale důkazy nemáte, tak to rozhodně nemáte říkat,“ doporučuje ústavní právník.

„Můžete jistě kritizovat soudce, protože si myslíte, že nevzal v potaz všechny důkazy, že ty důkazy neprovedl, nebo že tvrzení, se kterými jste se na něj obraceli, nesprávně vyhodnotil. Tak o tom mluvit můžete,“ říká a dodává:

„Jde ale o to, jakým tónem, jakými slovy a proč. A samotný důvod, že jsem prohrál, že jsem stíhán nebo něco takového, není důvodem, abych na soudní moc jakéhokoli typu nebo v jakémkoliv segmentu útočil.“ 

Jsou to běžné střety, se kterými si demokratický právní stát umí poradit, nebo známky rostoucího tlaku na jeho instituce? Jak odolný je český ústavní systém? A shodneme se ještě na hodnotách, na kterých stojí? Poslechněte si celý rozhovor nahoře výše.