Vojtko: Sourozenci jsou laboratoř, kde se učíme řešit konflikty. Máme spolu jedinečný druh intimity

19. červenec 2026

Sourozenecké vztahy trvají mnohdy celý život. Lidé, které jsme si stejně jako rodiče nevybrali, ovlivňují naše vztahy a už od mala nás učí zvládat odlišnosti i řešit konflikty. „Je to velmi blízké, když spolu máme pokojíček, spíme na palandě, jíme, bydlíme, vidíme se nazí... Je to velký zdroj blízkosti, kterou se učíme,“ vysvětluje pravidelný host Leonarda Plus, párový terapeut a spisovatel Jan Vojtko.

„Sourozenci jsou opravdu laboratoř, kdy se učíme mezilidské vztahy, řešit konflikty, chválit, blbnout,“ přibližuje psychoterapeut pro Český rozhlas Plus. „Jsou to lidé, se kterými musíme sdílet prostor.“

Čtěte také

Sourozenecké vztahy jsou klíčové pro učení mezilidské komunikace. Jejich podobu a dynamiku může ovlivnit počet sourozenců i věkový rozdíl. Hierarchicky rovní si jsou podle psychoterapeuta ti sourozenci, kteří jsou od sebe vzdáleni maximálně čtyři roky.

„Jakmile je to čtyři roky a výš, tak už to není sourozenecká horizontální rovina, ale je to spíše na úrovni mentor a žák,“ poukazuje Vojtko. Zatímco mladší sourozence mohou už zkušení rodiče vychovávat s větší lehkostí, na starší častěji přenášejí povinnosti a zodpovědnost.

Čtěte také

„Z výzkumů se ukazuje, že pokud rodiče automaticky delegují své rodičovské povinnosti na starší dítě, nedělá to úplně dobrotu,“ upozorňuje párový terapeut. „Nese na svých bedrech zodpovědnost, která mu opravdu nepřísluší.“

I přes klíčovou roli sourozeneckých vztahů ale podle něj neplatí častý mýtus, který jedináčky vykresluje jako sobecké a narcistní osobnosti. „Jak ale nemají tu horizontální zkušenost se vztahy, tak se víc musí učit, jak řešit konflikty s vrstevníky,“ podotýká.

Mapa informací

Vztahy se sourozenci a takzvaná mapa informací může terapeutům pomoci pochopit, proč vznikají neshody v partnerských vztazích. Způsob, jakým řešíme konflikty, během dětství a dospívání nejvíce ovlivňují právě sourozenci.

Čtěte také

„Sourozenec pro nás může být přístav, kam se můžeme schovat,“ přirovnává Vojtko. „Je to velmi blízké, když spolu máme pokojíček, spíme na palandě, jíme, bydlíme, vidíme se nazí... Je to velký zdroj blízkosti, kterou se učíme.“

Do romantických vztahů mohou bratři a sestry zasahovat vědomě třeba tím, že s výběrem partnera nebo partnerky nesouhlasí. Jako takzvané přenosové figury ale takový vztah ovlivňují i nevědomky. Sourozenec totiž může být tím, s kým protějšek podvědomě porovnáváme.

„Studnice tajemství“

Dospělý život podle Vojtka značně formuje také to, kolik pozornosti se sourozencům dostává. „Nerovnost mezi pozorností a péčí mezi sourozenci je jedna z nejcitelnějších věcí, která ovlivňuje budoucí dospělý život, ale i sourozenecké vztahy,“ vysvětluje a podotýká, že takové rozdíly děti vnímají velmi subjektivně a mnohdy nejde o vědomé jednání rodičů.

„Sourozenci jsou studnice našich tajemství. Učíme se u nich říkat něco, co neříkáme rodičům a autoritám,“ pokračuje. „Ten druh sourozenecké intimity je velmi vzácný, takový člověk na světě prostě není.“

Čtěte také

Do dospělosti si ze sourozeneckých vztahů neseme i přístup k odlišnostem druhých lidí, a to se později propisuje i do fungování romantických vztahů. „Oni jsou jedni z prvních, kteří nás učí odlišnosti, což je pro naše partnerství jedna z nejdůležitějších věcí,“ vysvětluje párový terapeut.

Na rozdíl od rodičů jsou pak sourozenci často těmi, kteří s námi mohou zůstat až do konce našeho života. Podle Vojtka jsou tak součástí „vnitřního týmu“, který vytváří naši osobnost. Partnerské vztahy tuto roli neplní hned, poukazuje.

„Sourozenci s námi mohou být opravdu po celou dobu života. Nesou s námi sdílenou historii,“ dodává. „Přinášejí jeden druh intimity, který prostě s nikým jiným nikdy mít nebudu.“

Připravují nás sourozenecké vztahy na žárlivost a řešení konfliktů? Jak se do sourozeneckých vztahů propisuje gender? A co se děje, když nás sourozenci zradí? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.

autoři: Šárka Fenyková , jud
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.