Jan Fingerland: Mrtvý intelektuál, který předpověděl trumpismus
Jednou z výhod knih je, že jejich autoři mluví i k dalším generacím. Neplatí to jen pro staré klasiky, ale i pro ty, kdo zemřeli teprve nedávno. Jedním z nich může být maďarsko-americký historik John Lukacs, který hodně psal o něčem, co získává zvláštní aktuálnost právě v těchto týdnech.
Potkal jsem ho teprve teď, a vlastně náhodou, i když několik jeho knih vyšlo česky. Jmenoval se nejdříve János Löwinger, později János Lukács, a nakonec John Lukacs. Narodil se před sto jedna lety v Budapešti v židovské rodině, ale stal se věřícím katolíkem, a nakonec americkým historikem.
Čtěte také
Za války byl vystaven rasovému pronásledování, a po osvobození pochopil, že jeho vlast čeká další totalita a přesunul se do Spojených států.
Tam se stal uznávaným autorem desítek knih, o maďarské kulturní historii; o studené válce; a rovněž o tom, co se někdy vznešeně nazývá „osud západní civilizace“. Zemřel až v roce 2019 v požehnaném věku 95 let.
Konzervativec proti republikánům
Hned několik jeho témat je celkem relevantních pro dnešní dobu. Byl velmi skeptický k pokroku. Například pochyboval, že lepší komunikační prostředky zlepšily dorozumění lidí. A všiml si, že nejen v Americe stále delší školní docházka vedla k tomu, že někteří dospělí ani pořádně nedokážou přečíst knihu.
Čtěte také
Byl považován za konzervativce, ale on sám se o hlavní americké podobě konzervatismu vyjadřoval s opovržením. Považoval je za naivní vyznavače technického pokroku a uctívače militarismu. Respekt neměl ani k Eisenhowerovi nebo Reaganovi.
Dále bojoval proti myšlence, že dějiny jsou předem dané neosobními silami. Naopak se domníval, že klíčovou roli hrají odhodlaní lidé. K jeho hrdinům patřil Churchill v době 2. světové války, ten Churchill, který na jednání do Bílého domu dorazil v letecké kombinéze, i když asi měl obleků dost.
Podle Lukácse právě Sir Winston svým odhodláním bojovat zachránil západní civilizaci. Musel překonat nejdříve Chamberlainův appeasement, poté defétismus ve vlastní vládě, a teprve potom německý útok.
Čtěte také
Uspět ale mohl díky tomu, že v Bílém domě našel protějšek, který byl ochoten do toho jít s ním. Lze si tedy snadno představit, jak by Lukacs komentoval nedávné setkání v Oválné pracovně.
Jiným jeho silný tématem byl osud demokracie nejen tváří tvář komunismu, ale i vlastním vnitřním výzvám. Je charakteristické, že vystupoval proti Josephu McCarthymu, senátorovi, který proslul štvanicemi na údajné i skutečné sympatizanty Sovětského svazu.
Pro Lukácse nebyl McCarthy žádný konzervativec a antikomunista, ale demagog a populista. Tedy zástupce fenoménu, který Lukacs považoval za nejnebezpečnější jev doby.
Ošidnosti demokracie
Když byla během 19. století od moci vytlačena stará aristokratická elita, vedlo to snad k většímu podílu nižších vrstev na rozhodování, ale současně to znamenalo, že nová demokratická elita se musí neustále ucházet o přízeň mas. Tedy vrstev, které nejsou příliš disponovány dělat dobrá rozhodnutí. Výsledkem byl dlouhodobý úpadek výběru vládců.
Čtěte také
V roce 2005 Lukacs vydal jednu ze svých posledních knih, nazvaných Demokracie a populismus. Trumpa v ní logicky ještě nezmiňuje. Spíš poukazoval na dlouhodobý úpadek veřejné debaty a vzestup demagogů, ale také si všiml nárůstu role strachu a nenávisti.
Psal také o nahrazování znalostí a uvážlivosti propagandou a infotainmentem. To vyhovuje politikům, kteří se dobře pohybují v televizním světě anebo mohli bychom dodat, světě sociálních médií. (Všiml si také, že populisté a jejich publikum nemají rádi kapitalisty, ale určitý typ miliardářů uctívají).
Když vezmeme do ruky téměř jakoukoli obsáhlejší knihu o dějinách Spojených států, shledáme, že se nějaká populistická osobnost nebo celé hnutí objevují celkem pravidelně vždy zhruba za jednu generaci. A doprovází jí i výstupy násilných davů, od americké revoluce až po útok na Kapitol – nebo něco dalšího, co možná přijde brzy.
V tomto smyslu současný vývoj ve Spojených státech nepředstavuje zásadní vychýlení z pravidla americké politiky. S tím by ale skeptický John Lukacs zřejmě nesouhlasil. Tvrdil, že velká západní éra, započatá kdysi nástupem renesance, se nezadržitelně chýlí ke konci. Snad neměl pravdu. Sám by se ale současnému dění nedivil.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
