Eduard Freisler: Trump vyhrál, protože nabídl vizi USA
Republikánská strana má svého Baracka Obamu. Nad touto mojí hláškou se většina demokratů, které znám, oklepala. Jak prý mohu srovnávat kultivovaného, charismatického a inteligentního Obamu s hulvátstvím a šeredností Trumpa? – vyčítali mi dotčeně.
Jen se podívejte na volební mapu Spojených států, kontroval jsem. Trump dnes nadále dominuje na americkém venkově, má ale i solidní podporu na předměstích a dokonce posílil ve městech včetně liberálních bašt, jakými jsou Chicago a New York. Demokratický argument, že je nás víc, se ukázal být iluzí.
Čtěte také
V současných USA alespoň podle úterních výsledků žije více trumpistů. A ti svého lídra zbožňují, visí mu doslova na rtech a zcela se ztotožňují s jeho vizí. Stejně jako kdysi demokraté chodili na Obamu a skrze něj vnímali a představovali si lepší Ameriku, chodí se teď na Trumpa a fantazíruje se o starých časech.
V roce 2016, kdy Donald Trump s notnou dávkou štěstí porazil Hillary Clintonovou, někteří liberální komentátoři hlásali, že se jedná o poslední výkřik bílého muže, který v demograficky měnící se Americe ztrácel své kdysi privilegované postavení.
Hodně štěstí, Ameriko!
Ukázalo se ale, že Trump dokázal sestavit velkou, byť v porovnání s Obamou daleko méně pestrou, voličskou koalici. Republikán dokázal ke svým oddaným bělošským mužům z venkova bez vyššího vzdělání přidat i černošské a hispánské muže a nakonec i část žen.
Čtěte také
Důvodů, proč Trump nyní takto přesvědčivě vyhrál, je celá řada. Chápu šok, odcizení i zděšení demokratů. Některé rysy trumpismu jsou eufemisticky odpudivé. Jmenujme ty nejviditelnější.
Jeho zlehčování otroctví, touha po autoritářství, záliba v konspiračních teoriích, odpor ke vědě, nadšení z vulgárních, dehonestujících a zlomyslných osobních útoků a nijak neskrývaného sexismu a pohrdání ženami. To vše může ze současné Ameriky udělat o poznání temnější, méně radostné a méně bezpečné místo k životu. Cool je teď asi pro mnohé být v roli šikanisty, posměváčka a sprosťáka.
Čtěte také
Přesto ale demokraté tragicky selhali v té snad nejzásadnější věci. Prohráli boj o americkou vizi a tím ztratili přízeň a důvěru části voličů. Většina amerického – a tím pádem i toho demokratického – elektorátu si přeje návrat tvrdých loktů, ryzího kapitalismu. Jak mi řekl jeden volič, který poprvé volil republikána: chci návrat nebojácné, soutěživé a individualisticky svobodné Ameriky.
Mimochodem ten volič před 20 lety utekl z Venezuely a stal se takzvaným megazoláno.
Pro vysvětlení, jedná se o spojení slov Trumpova hnutí MAGA a Venezuelan. Tento muž vsadil na Trumpa i přesto, že v proslovech staronového amerického prezidenta musel slyšet venezuelského diktátora Nicoláse Madura.
Oba dva vůdci mluví o vnitřním nepříteli, o tisku jako o nepříteli lidu, trpí narcistickou představou, že jen oni mají recept na to, jak svou zemi pozvednout bez vkladu opozice. A nakonec je spojuje přátelství s Vladimirem Putinem.
Trump možná uvolní energii Američanů hladových po společnosti méně svázané regulacemi, daněmi, byrokracií a zásahy vlády. Chce se ale dodat, tak hodně štěstí, Ameriko.
Autor je publicista, dlouhodobě sleduje dění v Americe
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
