Jan Fingerland: Modré, nebo hnědé Švédsko

14. září 2022

Pokud bychom se řídili novinovými titulky, museli bychom dospět k závěru, že ze vzorného multikulturního Švédska se přes noc stala protofašistická země, která se vydala do rukou krajní pravici. Co jsou Švédští demokraté, které volil každý pátý Švéd, vlastně zač?

Obraty jako „strana s neonacistickými kořeny“ nebo „krajní pravice“ možná až moc odvádějí pozornost od padesáti odstínů politické duhy. Švédští demokraté, nebo spíše „demokraté Švédska“, vznikli koncem 80. let, zčásti z jiných, starších stran, tehdy skutečně se zřetelným odkazem na fašistické a pronacistické proudy ve švédském politickém životě. Názory na to, zda byla strana na počátku neonacistická, nebo „jen“ xenofobní, se ovšem liší.

Čtěte také

Od té doby se stalo několik věcí. Zaprvé se strana systematicky snažila odpoutat od obvinění, že je nacionalistická nebo rasistická, profilovala se jako vlastenecká organizace, která brání domácí kulturu a klade odpor příliš otevřené imigrační politice.

Od odporu k islámu se přesunuli k podpoře co největší integrace imigrantů a vyžadování jejich maximálního kulturního přizpůsobení. Nejsou například proti nošení hidžábů obecně, ale zakázali by je na základních školách.

Ne rasismu

Tento proces ještě urychlil a prohloubil Jimmie Åkesson, který se stal předsedou už v roce 2005 a postupně prosadil nejrůznější opatření, která měla ze strany vytěsnit všechny, kdo by přestoupili určitou hranici. Sám tomu říká „nulová tolerance rasismu“. Občas docházelo k incidentům, kdy jeden z představitelů strany nařkl známého komika kurdského původu, že Švédsko není jeho země.

Čtěte také

Švédští demokraté oslabovali své vazby s jinými krajně pravicovými stranami v Evropě, ale nadále působili jako kritici imigrační politiky, požadovali přísnější postihování kriminality, zpochybňovali švédské členství v Evropské unii a byli proti vstupu do NATO.

Své politické cíle nadále mění, například už nežádají Swexit, odchod z Unie, a podpořili vstup do Aliance. Na rozdíl od jiných pravicově populistických stran na kontinentu se postavili za Ukrajinu proti Putinovi.

Současně se naplnila některá jejich varování ohledně velmi liberální přistěhovalecké politiky a tento argument nabral na síle po roce 2015, kdy do země dorazily statisíce příchozích zejména ze Sýrie. O válce gangů na předměstí, vedené i střelnými zbraněmi, se po létech tutlání začalo mluvit otevřeně. I když je asi dobré poznamenat, že Švédsko statisticky vzato je nadále velmi bezpečná země.

Cesta vzhůru

Umírňování Švédských demokratů, nárůst problémů a stále otevřenější debata vedly k tomu, že strana postupně opouštěla izolaci. Od jejího vstupu do parlamentní politiky v roce 2010 počet poslanců pokaždé narostl, nyní to bude více než pětina – je to více, než kolik dostala hlavní pravicová strana Umírněných.

Ostatní strany, včetně pravicových, tehdy vydaly prohlášení, že nebudou se Švédskými demokraty jakkoli spolupracovat. Po volbách z roku 2018 se toto odhodlání začalo rozpadat a nyní už Umírnění prolomili tabu a ucházejí se o spolupráci při sestavování vládní koalice.

Je otázka, do jaké míry patří Švédští demokraté mezi pravici. Jejich ekonomická politika je řadí spíše nalevo ať se jedná o postoj k sociálnímu státu, nebo hospodářský nacionalismus. Na dřívějším odporu k NATO a EU by se shodli s kdejakou silně levicovou stranou, třeba i švédskou stranou Levice, která má zas kořeny komunistické.

Největší podporu mají Švédští demokraté na jihu Švédska, v zemědělských oblastech a malých městech, u lidí s nižším vzděláním, ale také i mezi slušně vydělávajícími samostatně výdělečnými osobami. Postup vzhůru zahájili na místní úrovni, kde narazili na menší odpor. K paradoxům patří, že řada členů strany i aktivních politiků jsou rodilí cizinci, jejich podíl na členstvu odpovídá proporci v celé populaci. Často jsou to asyrští křesťané z Iráku a okolí.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Na Švédské demokraty jsou nejrůznější názory, od obvinění, že znečistí švédskou politiku, až po přesvědčení, že ji vyčistí, nebo přinejmenším, že donutili strany hlavního proudu, aby se zabývaly přehlíženými otázkami. Teď jsou tedy na prahu vládní moci.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související