Jan Fingerland: Švédové se dívají na účet za elektřinu
Být na tom jako Švédsko, to nezní zas tak špatně. Pokud ovšem nejde o ceny elektrického proudu. V čem je situace na severu Evropy podobná té naší a co s tím vláda ve Stockholmu dělá? Jsme zhruba stejně lidnaté země, značně průmyslové, jsme napojení na evropský trh a vyrábíme nezanedbatelnou část energie v jaderných elektrárnách.
Čtěte také
Lišíme se v tom, že Švédové mají obrovský podíl jiných zdrojů, zejména obnovitelných, jejichž vstupní náklady se moc nemění. A ne nepodstatný rozdíl spočívá v tom, že Švédové nedováží ruský plyn, a nepoužívají ho tedy ani na výrobu proudu, ani na topení.
Ovšem přesto se ceny elektřiny dostaly ve Švédsku na historické maximum za desítky let, v jižní části země je to 5 švédských korun za jednu kilowatthodinu bez daní, to je zhruba 12 až 14 korun, tedy více než u nás. Švédská domácnost se spotřebou 2000 kilowatthodin zaplatí nyní měsíčně za proud 850 švédských korun, tedy asi 2000 českých korun. Pokud elektřinou topí – a to není neobvyklé –, bude to v přepočtu asi devětkrát tolik.
Importovaná drahota
Je tu jedna podstatná analogie k české situaci. Švédsko patří k velkým exportérům elektřiny, ale protože ji umisťuje na mezinárodní burzu, zjednodušeně řečeno, ji levně produkuje a draho kupuje, podobně jako Česko.
Čtěte také
Příčinou je nedostatek elektrické energie a také plynu tam, kde jej k výrobě proudu používají. Z hlediska Švédska, které ruský plyn nepoužívá, je to paradox. Drahotu v oblasti energií tedy Švédsko jakoby „importuje“ od méně prozíravých států, jako je Německo. Paradoxně severní Švédsko má výrazně levnější proud, protože neexistuje dobré spojení tohoto regionu s kontinentem, kam by se tamní proud mohl exportovat.
Švédsko má před volbami, budou se konat teď v neděli, a celá věc tím dostává mnohem větší razanci. Pravicové strany se kvůli cenám elektřiny opírají do sociálnědemokratické premiérky Magdaleny Anderssonové, protože její vláda na základě tlaku od koaličních Zelených odstavila dva reaktory, přestože existovala varování, že to povede ke kolísání cen.
Někteří odborníci popírají, že tato rozhodnutí měla dopad na současnou situaci, a především nikdo samozřejmě nevěděl o tom, že Rusko bude záměrně omezovat přítok plynu do Evropy.
Téma číslo 1
Čtěte také
Co s tím tedy hodlá vláda ve Stockholmu dělat? Zaprvé rozhodla o vyčlenění 60 miliard švédských korun, které mají zmírnit dopad na fyzické osoby i některé firmy. Švédská státní energetická společnost Svenska Kraftnät bude mít pravomoc použít je podle svého uvážení, například dotovat ceny nebo přímo kompenzovat konzumenty.
Tento postup kritizují někteří ekonomové, kteří tvrdí, že vláda se měla soustředit na snížení spotřeby – a prostřednictvím dorovnávání ceny prý lidé ztratí hlavní podnět k úsporám. Předvolební logika je ale jiná. Vláda chce rychle ukázat, že se stará, i když je to možná špatná politika.
To ovšem není jediný problém, který premiérka Anderssonová řeší. Vznikla obava, že výrobci elektřiny nebudou schopni financovat své krátkodobé závazky a mohli by jeden po druhém krachovat a tuto nákazu přenést do finančního sektoru. Kromě nákladů na zmírňování cen elektřiny tak Stockholm bude paradoxně vydávat další stovky milionů korun na podporu energetických firem, které jsou ohroženy kolísáním cen. Jsme v tom všichni, Švédové stejně jako Češi.
Tamní debata se už teď točí kolem dvou dlouhodobějších cílů – dosáhnout toho, aby se energie vyráběla bez fosilních paliv a byla naprosto nezávislá na Rusku.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
