Jan Fingerland: Kdo chce být švédským premiérem, musí umět salto

Nedělní volby dopadly velmi těsně, možná o jediný hlas, a jejich definitivní výsledky budeme znát asi až ve čtvrtek, ale předseda strany Umírněných Ulf Kristersson už zahájil jednání o podobě příští vládní koalice. To vše přesto, že jasným vítězem se stali sociální demokraté dosavadní premiérky Magdaleny Anderssonové.

Ve Švédsku totiž sice mají v parlamentu mnoho stran, práh pro vstup do parlamentu jsou jen čtyři procenta, ale v zásadě spolu soupeří dva bloky, pravicový a levicový, a ten první tentokrát zřejmě uspěl. Anderssonovou, nebo spíše její menší koaliční partnery potopily dopady covidu, energetické krize a možná i další faktory.

Je tu háček

Pravicový blok se však tentokrát k moci dostane jen za podmínky, kterou dříve nebyl ochoten splnit. Na palubu bude muset vzít stranu Švédští demokraté, což bylo ve švédské politice dosud považováno za svatokrádež. Důvodem byly její neonacistické kořeny a také její ochota mluvit o problémech s imigrací a integrací dříve, než to začaly považovat za přijatelné i ostatní strany.

Čtěte také

Jan Fingerland: Švédsko končí éru geopolitického svatouškovství

Ještě v roce 2018, po minulých volbách, předseda strany Umírněných prohlásil, že se Švédskými demokraty koaliční dohodu žádném případě neuzavře. Tentokrát si cestu k moci uzavřít nechce.

Ve skutečnosti už několik let pěstuje vztahy s představiteli Švédských demokratů a připravuje veřejnost na to, že tato strana bude přijata mezi ostatní demokratické formace. Přemet, který při sestavování vlády udělal, si tedy vlastně už dávno pečlivě nacvičil.

Současně předseda Švédských demokratů Jimmie Åkesson dělal vše pro to, aby otupil hrany odporu vůči své straně. Podle některých názorů udělal vše, co bylo možné, aby se od neonacistické minulosti Švédských demokratů odstřihl.

Změnila se také celá atmosféra v Švédsku – levice sice prohrála jen těsně, ale sami Švédové začali otevřeně mluvit o problému gangů na předměstích. Ti, kdo volili pravicové strany, činili tak s vědomím, že ty zas budou spolupracovat se Švédskými demokraty – a ti sami o sobě dostali hlasy každého pátého voliče, tedy mimochodem více než Kristerssonovi Umírnění. Obecně také platí, že se část voličů přesunula od umírněnějších pravicových stran právě k bývalé krajní pravici.

Lepení koalice

Situace ale není tak daleko, aby si předseda Švédských demokratů Jimmie Åkesson mohl činit nárok na premiérské křeslo, ale může mít po Kristerssonovi velké požadavky. Nyní se tedy bude hrát o to, jak vysoko Švédští demokraté vystoupají.

Čtěte také

Jan Fingerland: Švédové se dívají na účet za elektřinu

Umírnění i další koaliční partner, Křesťanští demokraté jsou s podílem Švédských demokratů na moci smířeni. Mluví se o tom, že část Liberálů, tedy další části pravicového bloku, má s tímto krokem nadále problém. Existují tedy nejrůznější varianty, od přímé účasti Švédských demokratů na vládě, až po možnost, že tato strana bude vládu podporovat jen v parlamentu.

Za to by získala vliv na vládní agendu a i tak by se posunula blíž k moci a k tomu, aby začala být považována za jednu z dalších pravicových stran. Záležet tedy bude na tom, kam až Kristersson, který velmi chce být premiérem, bude ochoten ustoupit.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pokud by Švédští demokraté zůstali mimo vládu, byl by kabinet de facto menšinový, ale to není ve Švédsku neobvyklé. Anderssonová předsedala vládě, která měla v parlamentu jen sto hlasů z 349. Pro premiéra to ale vždy znamená velké úsilí při vyjednávání kompromisních řešení, to je ale součást švédské politické i společenské kultury.

Jisté je jen jedno, Švédsko letos vstoupí do nové epochy nejen zahraničněpoliticky, kvůli svému přihlášení k NATO, ale porušilo i letité vnitropolitické tabu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu