Jan Fingerland: Kousek Ruska v Evropě
Debaty nad ruskou politikou v poslední době často končily u otázky, zda je Rusko evropská země, anebo zda je spíš euroasijskou velmocí. V těchto diskusích chyběla poznámka, že kus Ruska je velmi v Evropě, dokonce Evropě střední. Řeč je o Kaliningradu, ruské exklávě mezi Litvou a Polskem.
Zahraniční zdroje obvykle nepřesně uvádějí, že Kaliningrad, někdejší Königsberg, česky Královec, založili v roce 1255 němečtí rytíři, čímž opomíjejí spojení města s „naším“ Přemyslem Otakarem II., po němž bylo město nazváno.
Otázka, komu Kaliningrad patří, ale dnes vychází ze zcela jiných historických skutečností. Bylo součástí východního Pruska, a náleželo tedy až do roku 1945 Německu, než prohrálo válku, a Stalin si Königsberg nechal v červenci toho roku v Postupimi přiklepnout jako sovětské teritorium.
Stalinův dárek
Čtěte také
Tehdy to zdánlivě nehrálo roli, protože sousední Litva patřila znovu, a zdánlivě na věčné časy, Sovětskému svazu, a Polsko se stalo na podobně dlouhou dobu sovětským satelitem. Věci se změnily roku 1991, když se rozpadl Sovětský svaz.
Někteří Rusové možná nesouhlasili s tím, že Krym by měl po rozpadu SSSR patřit Ukrajině, ale jistě nezpochybňovali, že Kaliningrad, který nijak nesousedí s Ruskem, by neměl patřit Ruské federaci jako nástupnickému státu po SSSR. Teoreticky tehdy mohl být přiřčen Polsku, jež pohltilo velkou část východního Pruska, nebo Litvě, případně mohl patřit i Bělorusku či Ukrajině, které jsou k exklávě blíže než Rusko.
Čtěte také
O tom, že by se Moskva vzdala Kaliningradu, ale nikdo neuvažoval ani ve snu. Získala jej paradoxně způsobem, který porážkou nacismu měl být v Evropě jednou provždy ukončen, totiž dobytím a vítězstvím. Z čistě utilitárního pohledu šlo z ruského, nebo též sovětského, pohledu o naprosto logický krok, který plní dva staré sny.
Zaprvé je přístavem s nezamrzající vodou, což byla vždy velká strategická slabina ruského státu, v tomto případě jde o přístav v Baltu. A za druhé jde o částečnou kompenzaci jiné slabiny, totiž pocitu, že široká rovina západně od ruských hranic vystavuje zemi snadnému útoku z této strany.
Rusko se v minulosti snažilo obalit se co nejsilnější vrstvou dodatečných území, což je metoda, která se zhroutila s rozpadem Sovětského svazu, osamostatněním Pobaltí i Ukrajiny, případně Moldávie. Částečnou náhradou bylo zanícení rány v Podněstří, a na severu právě ponechání Kaliningradu jako jakési předsunuté hlídky.
Loď, ne vlast
Oblast může sloužit jako místo včasného varování, ale i prostor pro útok, což je skutečnost, kterou vývoj posledních týdnů znovu aktualizoval. Kaliningrad totiž stále umožňuje snadno přetnout spojení mezi Polskem a Pobaltím, případně se stát nástupní rampou pro útok na Polsko, na opačnou stranu na Litvu, případně je také námořní základnou pro operace v Baltu, protože zde kotví baltská flotila.
Čtěte také
Švédské rozhodnutí usilovat o členství v NATO bylo nepochybně učiněno s pohledem na Kaliningrad a současně rozsáhlý švédský ostrov Gotland, předsunutý do moře, který by byl prvním cílem ruského útoku, zejména pokud by se Putin vrátil k salámové metodě.
Oblast Kaliningradu byla za sovětských dob skoro hermeticky uzavřena, to se nyní vrací – z obou stran. Rusové už po Krymu zrušili svůj podpis s Litvou, který Moskvu zavazoval hlásit přesuny dalších zbraní.
Ví se, že v exklávě jsou umístěny rakety Iskander, které mohou nést jaderné hlavice, a to pár set kilometrů od Varšavy či Berlína – evropské jaderné kapacity zůstávají vesměs v západní části kontinentu. V květnu tu dokonce provedla ruská armáda jaderné cvičení.
Kaliningrad ale není kusem Evropy v Rusku. Zejména poté, co Polsko i Litva omezili obchodní výměnu, se zdůrazňuje zvláštní charakter této exklávy, kterou musí její „mateřská země“ živit. Je totiž tím, čím ji nazývají i sami Rusové – nepotopitelnou letadlovou lodí, nikoli kusem vlasti.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
