Jan Fingerland: Kánon místo kanónu

Není překvapivé, že ke švédskému kulturnímu dědictví patří podle seznamu třeba Pipi Dlouhá punčocha, první prodejní budova IKEA nebo filmy Ingmara Bergmanna. Kupodivu ne ABBA, prý proto, že má jít o díla starší padesáti let. Jenže Abba zvítězila v Eurovizi s písní Waterloo před jednapadesáti lety, takže možná jde o něco jiného.

Čtěte také

Jan Fingerland: Švédsko už nechce cizince

Časový i žánrový rozptyl vybraných výtvorů je velký, jde třeba o středověké fresky, krásné. Nebo budovu rozhlasu z 60. let, dost ošklivou. Ale také první parní stroj z 18. století, případně stíhačku Viggen z roku 1967.

Seznam má sto položek a „nešvédovi“ většina z nich moc neřekne – kromě jmen jako August Strindberg, Alfred Nobel, nebo Carl von Linné – totiž jeho pokus klasifikovat přírodu podle vědeckých principů.

Kultura jako smlouva

Velká část položek jsou věci nehmotné, třeba Nobelova cena, instituce ombudsmana, nebo rozhodnutí luteránské církve pověřovat duchovními úřady ženy z roku 1960.

Čtěte také

Jan Fingerland: Jak palič koránu změnil Švédsko

Mnohým lidem samozřejmě řada věcí na seznamu chybí, nebo naopak překáží. K nespokojencům patří příslušníci menšin, jako jsou Sámové, původní obyvatelé severu, nebo minority z řad pozdějších příchozích. Třeba první mešita v zemi, postavená v roce 1976.

Kdosi marně navrhoval mezopotámský Epos o Gilgamešovi, který měl symbolicky ocenit kulturní dědictví Švédů iráckého původu. Ve stovce se ale objevila první synagoga ve Švédsku, romské pohádky i přes sto let stará etnografická zpráva o životě Sámů.  

Soupis sice vzniknul na popud vlády, ale má vlastně jen jednoho autora. Je jím švédský historik a sociolog Lars Trägårdh, který, paradoxně, podstatou část života strávil mimo rodnou zemi. Prý proto, že má ke Švédsku komplikovaný vztah, což mu má dát dostatečný odstup. Ostatně slávu si získal knihou provokativně nazvanou „Jsou Švédové lidé?“.

Čtěte také

Jan Fingerland: Švédsko mění postoj k cizincům, a vlastně i k sobě

Už je ale zase doma, kde se stal profesorem historie a studií občanské společnosti. Je také známý jako veřejný komentátor švédské a americké politiky a společnosti.

Trägårdh o roli při sestavování kánonu neusiloval, ale přijal ji. Tvrdí, že internacionalizace a multikulturizace po 2. světové válce byla prospěšná, ale příliš úspěšná. Prý je třeba také pečovat o identitu. Aby se například někdo mohl cítit – nebo stát – občanem švédského království, měl by něco vědět o tamních hodnotách, ale také tamní identitě a kulturním bohatství.

Proto by prý také jeho seznam měl nějak odrážet i školní osnovy, vzdělávací programy pro přistěhovalce a testy pro žadatele o občanství. Ty by podle něj neměly být zbytečně těžké, jde hlavně o zdůraznění toho, kým Švédové jsou, a také faktu, že občanství je forma společenské smlouvy, a ne jen způsob, jak získat nový pas.

Čtěte také

Adam Černý: Švédsko a Finsko dostal do NATO Putin

Občanský nacionalista

Autor seznamu tvrdí, že by se měl průběžně měnit a doplňovat. I vládní komise vyzvala lidi, aby sestavovali vlastní seznamy toho, co považují za důležité. Švédský kulturní kánon někteří lidé kritizují zleva proto, že si ho spojují s pravicovou antiimigrační stranou Švédští demokraté.

Definice švédského kánonu byla jednou z jejich podmínek, aby podpořili současnou vládu. Sám Lars Trägårdh etnický nacionalismus odmítá, sám je prý „občanský nacionalista“. Debata o vytvoření kánonu prý běžela už mnoho let, a do jeho sestavování mu prý žádní politici nemluvili.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Je současně pravděpodobné, že vznik explicitního kulturního kánonu je plodem atmosféry, v níž národy projevují silnější touhu po identitě, a současně se – kvůli cestování, ale i imigraci – stále častěji setkávají s lidmi, kteří mají vlastní silné kultury.

Debata ve Švédsku bude nepochybně pokračovat, a přijdou alternativní seznamy. I z  českého hlediska se může objevit řada otázek. Ta nejdůležitější by asi byla: jak by vypadal český kulturní kánon? 

Autor je komentátor Českého rozhlasu